Erfurtská obchodní stezka, jižní trasa, 2026 

Trasa mého putování po stopách jižní větve středověké Erfurtské obchodní stezky je již v základních obrysech hotová:

Když se rozhodnete putovat po stopách starých obchodních stezek, narazíte na jeden zásadní problém – a tím je sestavení alespoň přibližné trasy cesty. Stopy dávných obchodních stezek z krajiny již dávno vymizely a informací, kudy vedly, je pohříchu málo. Známá jsou většinou jen větší sídla a města, kudy taková stezka určitě vedla. Tato místa byla hospodářskými, obchodními a správními středisky a tak logicky se v nich obchodníci na svých cestách zastavovali. Města, která začala vznikat zejména ve 13. století, pak měla z průchodu obchodníků a obchodních karavan nemalý prospěch – vybírala cla, mýtné, poplatky za nucené sklady zboží a další poplatky. Aby městem trasy obchodních, od raného středověku takzvaných „zemských“ stezek, procházely, udržovala města a správní střediska stezky průchozí, upravovala obtížně schůdné úseky, udržovala brody, zřizovala přívozy a stavěla dřevěné a od 12. století i kamenné mosty. Za to platili obchodníci další poplatky – převozné, mostné atd.

Původní zemské stezky byly pouhým udupaným pruhem země nebo vyježděnými kolejemi od koňských povozů. Když už pak byla stezka povozy příliš vyježděná a koleje byly příliš hluboké, jezdilo a chodilo se jednoduše vedle této cesty po stezce nové. Jenom málokde byly stezky upravené vysypáním kamene nebo nějakou primitivní dlažbou. Dodnes můžete narazit v lese na pozůstatky starých obchodních cest – vyježděný, hluboký úvoz či dokonce několik takových úvozů vedle sebe.

Při sestavování trasy svého putování po jižní větvi erfurtské obchodní stezky jsem tedy v první řadě stanovil jasné průchozí body: Tuchlovice, Rakovník, Jesenice, Rabštejn nad Střelou, Žlutice, Loket a Jindřichovice. Mezi těmito místy mi pak nezbývalo nic jiného, než volit cestu pokud možno nejkratší. Do trasy jsem zařadil i malá městečka či větší sídla, která by mohli obchodníci cestou do dalšího většího města navštívit – to ale samozřejmě jen podle svého uvážení a ověření, zda takové místo již ve středověku jako významné obchodní a správní středisko existovalo.

Například Karlovy Vary – cestou ze Žlutic do Lokte by se návštěva tohoto města jistě nabízela – ovšem Karlovy Vary ještě v raném a vrcholném středověku významným městem nebyly, byly zpočátku jen málo osídleným lázeňským místem, které sice obdrželo městská práva od Karla IV. v roce 1370, avšak zpočátku se rozvíjelo velmi pomalu a městem v pravém slova smyslu nebylo. Erfurtská obchodní stezka, její jižní trasa, přes toto město tedy zcela jistě nevedla. Naproti tomu Bochov jsem na trasu svého putování zařadil – jako město je Bochov uváděn již v roce 1366. Město patřilo pánům z Rýzmburka, kteří mu udělili městská práva, stejná, jako měl Cheb, již v roce 1370.

Projít tedy starou zemskou stezku po její původní, středověké trase není dnes již možné, protože takovou trasu prostě dohromady přesně nesestavíte. Ale jistě stojí za to, projít její přibližnou podobu a alespoň trochu zakusit, jaké to bylo, být obchodníkem v časech středověkých.

Podle zpráv z cest andaluského kupce Ibráhíma ibn Jákúba al-Isráíli z Prahy do Krakowa lze vypočítat, že průměrná rychlost kupecké výpravy byla přibližně 30 kilometrů za den. Mně už se průměrně 30 kilometrů denně chodit nechce, stanovil jsem si denní průměr na 25 kilometrů. Ale nebudu zase, na rozdíl od středověkých kupců, dělat celodenní přestávky. Doufám, že stejně jako kupci ve středověku narazím občas na nějakou krčmu, která dávným pocestným poskytla záchranu ve formě dobrého jídla a pití. 

V jednom ze zákonů lombardského krále Liutpranda se stanoví, že kupec mohl být prohlášen za nezvěstného teprve po 3 letech - v dávných časech mohly kupecké výpravy trvat až několik let. Já se ztratit na své cestě nehodlám, v nejhorším případě aktivují mé hodinky Garmin asistenci a někdo z mých nouzových kontaktů mně přispěchá zachránit.