ERFURTSKÁ OBCHODNÍ STEZKA, jižní trasa 

30.5. - 5.6.2026

Den první, sobota 30.5.2026: Tuchlovice - Rakovník

ITINERARIUM: 22,5 kilometrů via Tuchlovice, Stochov, Nové Strašecí, Lužná, Rakovník

1. Tuchlovice - Stochov,   kilometrů 3,5

Název obce Tuchlovice pochází od jména Tuchlovic, což byl čeledín, patřící rodem či službou pánovi jménem Tuchla. Jiný výklad jména obce uvádí, že název obce se odvozoval od zatuchlého vzduchu nad močály v okolí obce. První historická zmínka o Tuchlovicích je z roku 1283, kdy byly Tuchlovice v majetku pánů z Michalovic. Jan z Michalovic postoupil obec ve stejném roce králi Václavu II.. Obcí a jejím okolím vedly ve středověku důležité obchodní a vojenské trasy - některé jsou zakresleny i ve starých vojenských mapách. Tuchlovice byly důležitým komunikačním uzlem na erfurtské obchodní stezce, která vedla z Prahy do německého Erfurtu. V Tuchlovicích se tato stezka rozdělovala na jižní a severní trasu.

2. Stochov - Nové Strašecí, kilometrů 4

Dnešní město Stochov (německy Stochau) je zmiňováno již v kronice Václava Hájka z Libočan jako staroslovanské hradiště, první zmínka o vsi Stochov je však až z roku 1324. Legenda říká, že se na tomto místě narodil roku 903 kněžně Drahomíře budoucí český kníže svatý Václav. Na místě narození svatého Václava prý jeho babička, svatá Ludmila, zasadila dubovou ratolest, ze které vyrostl mohutný dub, který můžeme dodnes ve Stochově navštívit. 

3. Nové Strašecí - Lužná, kilometrů 11

Nové Strašecí, německy Neustraschitz, Neu Straschitz. Nejstarší písemná zmínka je o vsi Strašecí z roku 1334 a uvádí se jako součást panství hradu Křivoklát. Roku 1480 už byla povýšena na městečko s vlastním farním kostelem a právem pořádat týdenní trhy. Roku 1503 pak městečko dostalo městský erb a stalo se městem s právem pořádat výroční trhy.

4. Lužná - Rakovník, kilometrů 4

Lužná (německy Luschna) je nejstarší osadou starodávného Rokytenska, jehož obyvatelé náleželi k hlavní větvi českého národa a byla poddána přímo knížeti Krokovi. Název osady se odvozuje od polohy u potoka („na luzney“). Samotná obec je písemně doložena v polovině 14. století jako Luzna (1352) a Luczna (1385). Královský status: Lužná spadala přímo pod krále jako komorní zboží. V roce 1325 jí král Jan Lucemburský udělil tzv. právo zákupné, které zajistilo hospodářský rozvoj.

5. Rakovník

Rakovník (německy Rakonitz) vznikl jako tržní osada při obchodní stezce v polovině 13. století, přičemž první písemná zmínka o něm pochází z roku 1252. Původně spadal pod správu hradu Křivoklát. V roce 1286 jej král Václav II. povýšil na poddanské město a koncem 13. století se stal sídlem rakovnického kraje. Již od středověku bylo město proslulé chmelařstvím. V roce 1454 zde byl založen pivovar, ve kterém se dodnes vaří pivo Bakalář. Roku 1471 získal Rakovník právo hrazených měst a vybudoval kamenné městské opevnění s příkopem a několika branami, které nahradilo starší valy. Vladislav II. Jagellonský udělil městu v roce 1482 znak a právo pečetit červeným voskem.

Jak šel den první:

Dnešní cesta začala humorným příběhem již na autobusovém nádraží na Zličíně, odkud jsem se přepravil autobusem na start letošního putování, do Tuchlovic. U cedule s jízdním řádem postával postarší chlapík, se kterým jsem se dal do řeči kvůli platnosti Lítačky na spoj do Tuchlovic. Chlapík stál jako první ve frontě na autobus, protože lidé, cestující pražskou příměstskou dopravou, jsou ukáznění a na autobus se řadí do fronty podle toho, jak na zastávku přišli. Předbíhání je pravděpodobně čekajícími lidmi fyzicky trestáno a to nechcete riskovat. Přijel autobus číslo 304, se kterým jsem já ani onen chlapík necestovali. My jsme čekali na autobus číslo 417. Lidé nastupovali do busu 304, kupovali jízdenky, fronta se postupně zmenšovala. Za touto frontou vznikala již delší dobu fronta nová, čekající na bus 417. Tenhle autobus však přijel, ještě než odjel bus 304. Fronta se otočila a my s chlapíkem jsme byli rázem poslední. Nemohu ani napsat, jaká slova použil chlapík jako komentář k tomu bezpráví, které ho potkalo. Ukázalo se, že aby byl v autobusu první, čekal na bus již hodinu.

Svatováclavský dub ve městečku Stochov se chudák drží již z posledních sil. Pokud ho skutečně zasadila svatá Ludmila v den, kdy se měl ve Stochově narodit budoucí český kníže svatý Václav, je mu letos 1123 let. No, dendrologové odhadují stáří dubu na 700 – 900 let, tak nevím. Ale legenda je to hezká. Jiná pověst zase tvrdí, že dub vyrostl z hole, kterou zarazil ovčák ženoucí stádo. Učinil tak kvůli radostné zprávě o narození knížete Václava. Další pověst je spojená s hradním strážcem, který zarazil do země své dubové kopí, ze kterého vzešel tisíciletý dub. Mezi lidmi traduje i poslední z pověstí, kdy měla dub zasadit Václavova chůva. Ta jej měla zalévat vodou, ve které se kníže koupal, proto se stromu dařilo a krásně zesílil. Kromě pověstí, které jsou spjaty s vysazením samotného dubu, existovala tradice, která poukazuje na to, že žaludy z tohoto stromu přinášely štěstí. Staly se tedy součástí drahých kovů nebo třeba růženců.

V Novém Strašecí jsem chtěl navštívit židovský hřbitov, ale ostrouhal jsem – byl zavřený bytelnou bránou a obehnán vysokou kamennou zdí, která, což je na druhou stranu dobře, nebyla nikde porušená. Za Novým Strašecím jsem se dostal podle svého itineráře na silnici číslo 227. Hned za Strašecím jsem zjistil, že je zle. Silnice neměla žádné krajnice, hned u bílé postranní čáry byl příkop. Ale co bylo horší – silnice je neuvěřitelně frekventovaná. Musel jsem pořád skoro do příkopu. Tak jsem z téhle silnice vypadl, jak nejdříve to šlo. Malá prázdná silnička na Nový Dům a po chvíli cyklistická stezka až do Rakovníka. Pak už se šlo krásně, slunce svítilo, ptáci zpívali, žádná auta, sem tam nějaký cyklista. Ovšem místo kilometrů 22,ř dnes nakonec kilometrů 25 ...

Ale na druhé straně byla cesta po silnici 227 v něčem zajímavá – v lese vedle ní jsem objevil jasné stopy po dávných obchodních stezkách – zarostlé úvozy, vyježděné koňskými potahy.

Občas narazíte v krajině na připomínky zašlých časů.