ERFURTSKÁ OBCHODNÍ STEZKA, jižní trasa 

30.5. - 5.6.2026

Den druhý, neděle 31.5.2026: Rakovník - Jesenice

ITINERARIUM: 22 kilometrů via Senomaty, Šanov, Řeřichy, Kletečné, Jesenice

1. Rakovník - Senomaty, kilometrů 6

Senomaty (německy Senomat)  ve středověku byly obcí s bohatou historií. První písemná zmínka o Senomatech pochází z roku 1233, kdy král Václav I. daroval  ves (villam Szenomat) německým rytířům jako náhradu za škody, které utrpěli při jeho vojenském tažení.. Obec se stala městem. Název, znamenající ves senomatů, tj. lidí míchajících seno, byl původně zřejmě posměšnou přezdívkou, danou obyvateli okolních sídel. Staročeské sloveso miesti (v 1. osobě jednotného čísla matu) znamenalo hníst, mísit, míchat.

2. Senomaty - Šanov, kilometrů 2

První písemná zmínka o vsi Šanov (německy Schanowa) pochází z roku 1296, kdy ves patřila Petrovi a Kunrátovi, synům Bohuslava ze Šanova (Bohuzlai de Sanowe). O Šanovcích píše také Augustin Sedláček ve svém Popisu království Českého, díl VIII, s. 117 : „R. 1394 seděli na Šanově Jan Suchomel, Jan Kumpanec s bratrem Alešem a Kateřina, vdova po Oldřichovi. Ten zemřel v r. 1393 a jeho synové se psali ze Šanova. Drželi tu drobné statky . Štít měli polovičatý, svrchu zlatý a ze spodu černý a za klenot 5 pštrosích per na klobouce. Vikhart byl pro vzpouru odsouzen ke ztrátě statků, ale král Václav IV. mu r. 1410 udělil milost. Jeho bratr Jan byl ve službách Burjana z Gutštejna“

š. Šanov - Jesenice, kilometrů 14

Jesenice (německy Jechnitz) vznikla patrně během vnitřní české kolonizace ve 12. století. První písemná zmínka o obci se váže k roku 1321, kdy je zmiňován vladyka Bořita z Jesenice (Borzuta de Gessennicz) sídlící na zdejší tvrzi. Na přelomu 14. a 15. století patřila Jesenice do petrohradského panství, jehož majitelem byl Petr z Janovic. Jan z Janovic dal Jesenici dvě významná privilegia sepsaná 31. prosince 1409 v latinském a českém opise. Jedním z privilegií byla udělena městská práva (zřízení soudu, právo vařit pivo, místní kat atd.). Také erb pánů z Janovic: pozlacená stříbrno-červená orlice se dostala do znaku dnešního města.

Jak šel den druhý:

Dnes jsem měl zpočátku trochu problém – nevím proč, ale v hlavě se mi usadila jedna písnička a zněla mi otravně v té hlavě nepřetržitě. Text byl poněkud nesmyslný – Ladislav Pešek zpíval v pohádce Obušku z pytle ven: „Já s písničkou jdu jako ptáček…“ Ptáčci sice zpívají, ale s písničkou zcela určitě NECHODÍ… V každém případě bylo včera většinu cesty nádherně a v krásné české krajině zpívalo ptactvo o sto šest.

Vyrazil jsem dnes na cestu brzy. Čekalo mě 22 kilometrů a odpoledne měly podle různých předpovědí dorazit bouřky a slejváky, tomu jsem se chtěl vyhnou a být v Jesenici dříve, než se ten nečas dostaví. Po pár kilometrech vyběhla z lesa černá kočka. Podařilo se mi jí zahnat tam, odkud vylítla, takže přes cestu mi nepřeběhla. A tak jsem doufal, že do Jesenice dorazím za sucha.

V Senomatech mají slavného rodáka. Má hezké jméno, Celda (no, původně se jmenoval obyčejněji – Celestin)  Byl to český sochař, štukatér, designér, pedagog a paleontolog.

Za městečkem Senomaty mě ze zaparkovaného auta oslovila mladá paní – jestli prý nevím, kde bydlí pan Truneček. Slušně jsem odvětil, že to bohužel netuším. Poděkovala a odjela.

U obce Šanov narazíte na krásnou stavbu, která si honosně říká Chateau Šanov. Rozsáhlý objekt zámečku na více než čtyřech tisících metrech čtverečních láká na prvotřídní wellness i doslova královské ubytování. Kdo by ale čekal, že se právě ocitl ve zdařile zrekonstruovaném historickém objektu, bude zřejmě překvapen. Celý je totiž postaven z betonu. Zámek byl otevřen v roce 2020. Zámečtí hosté, jedoucí vlakem, vystoupí na centrálním hlavním nádraží Šanov.

V Šanově mají pěkné lesní divadlo.

V Šanově jsem šel kolem místní hospody, kde seděli na terase lidé. Dám si kafe, zaradoval jsem se. „Mají otevřeno?“ ptám se hostů. „Máme zavřeno“ zněla odpověď - nebyli to hosté, ale majitelé. „Ale když už jdete kolem, co si dáte?“ zeptala se majitelka, „turka nebo rozpustné?“ Přinesla mi silné turecké kafe ve velkém hrnku. Bylo výborné a neuvěřitelně mě „nakoplo,“ po tom kafi jsem letěl po stezce jako vítr. Kam se hrabou na šanovského turka různá lunga z moderních nablýskaných kávovarů. Hodní lidé jsou v Šanově.

Cyklistická stezka vede z Rakovníka až do Jesenice a je opravdu skvělá. Co by za to středověcí obchodníci, dobyvačná vojska, královské výpravy a různí poslové dali, kdyby měli takové cesty. Obchodníci se ve středověku museli mít na pozoru před loupežníky, přepadali je dokonce leckdy i drobní šlechtici a zemané. Dnes na stezce potkáte jen turisty a cyklisty, těch se bát nemusíte.

Suchý jsem do Jesenice nakonec nedošel. Cestou jsem všude kolem viděl bouřky, mně se většinu cesty vyhýbaly. Až dva kilometry před cílem jsem musel sebe i batoh opatřit nepromokavým obalem. A z okna penzionu jsem pak sledoval bouřku a liják, který, kdybych vyšel dnes později, by mě ze stezky spláchl jako malinu.