pátek 9. května 2025

Ve stopách Švejka - "ŠVEJKOVA BUDĚJOVICKÁ ANABASE"

První letošní delší výšlap se nezadržitelně blíží.

Splním si letos svůj dlouholetý sen a vydám se ve stopách Josefa Švejka z Tábora do Písku, což je ona známá „Švejkova budějovická anabase.“ 

Čeká mě 140 kilometrů krásnou jihočeskou krajinou.

Dobrý voják Švejk šel z Tábora do Českých Budějovic ke svému 91. regimentu pěšky. Tedy pěšky došel z Tábora jenom do Písku, odkud pak už cestoval, doprovázen mladým četníkem, do Budějovic vlakem.

Onu cestu z Tábora do Písku urazil Švejk podle Jaroslava Haška za 4 dny. Já jsem si cestu rozložil na dnů 7.

Pečlivě jsem kapitolu o budějovické anabázi studoval a přes některé nejasnosti a protimluvy jsem zjistil, že podle textu Jaroslava Haška byl Josef Švejk prokazatelně jen v těchto místech:

Tábor, Květov, Malčín, Radomyšl, Putim a Písek.

Ve větších městech určitě nebyl a zcela určitě šel jenom kolem těchto míst:

Vráž, Čížová, Putim druhý den, Štěkeň.

A zdaleka se vyhnul těmto místům:

Milevsko, Strakonice, Volyň, Vodňany, Protivín.

 Níže pak rekapituluji svou představu o Švejkově cestě do Písku. Čerpal jsem z vydání „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války,“ Práce – Vydavatelstvo ROH, Praha 1951.

 

Den 1.

Tábor – Květov – kolem Vráže – Malčín hospoda - Radomyšl

Strana 296:

-        … „Nic platno, kamaráde, musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic.“

-        … vyšel Švejk z Tábora za tmavé noci …

-        … místo na jih k Budějovicům šel pořád rovně na západ …

Strana 299:

-        … A tak Švejk se objevil na západ od Milevska v Květově … (nejpřímější vzdálenost z Tábora do Květova je nejméně 35 km; to musel jít celou noc. O tom, že by se ocitl Švejk přímo v Milevsku, zde není ani zmínka. Musel se navíc vyhýbat vesnicím a jistě šel po lesních a polních cestách).

Strana 299:

-        … stará babička, která se vracela z kostela, zavedla na cestě od Květova do Vráže, což je neustále západním směrem, řeč se Švejkem křesťanským pozdravem „Dobrý poledne, vojáčku… (z toho jasně vyplývá, že Švejk byl u Vráže v poledne – babička bydlela ve Vráži, které se Švejk podle rady babičky vyhnul)

Strana 300:

-        … Tamhle, vojáčku, v tom lesejčku počkají, já jim vod nás přinesu brambůrku, vona vás zahřeje. …

-        Přes tu naší vesnici Vráž nemůžou jít… (někdo se domnívá, že babička byla v kostele v Květově – to je ale hloupost, protože do Vráže, kde bydlela, je to nejméně 20 kilometrů a otázkou je, jak by se babička dostala přes vodní toky Vltavu a Otavu. To je samozřejmě problém i u Švejkovy cesty. Ve Vráži ovšem kostel není, jen kaple - byla tedy babička v nejbližším kostele, v Oslově? To by mohla potkat Švejka na cestě „od Květova do Vráže.“)

-        … Od Čížové šel Švejk dle rady babičky na Radomyšl na východ … (nějaká Haškova chyba – Radomyšl je od Čížové na jihozápad. Podle mě Švejk v Čížové nebyl a podle rady babičky se Čížové vyhnul, navíc měl jít na Malčín, aby se posilnil kořalkou „poněvadž do Radomyšle je dlouhá míle“…)

-        … Z Malčína šel s ním starý harmonikář …

Strana 301:

-        … V Radomyšli Švejk našel k večeru Na Dolejší ulici za Floriánkem pantátu Melichárka …

 Nejkratší dnešní možná pěší cesta, kterou jsem si já naplánoval, měří z Tábora do Radomyšle 76 kilometrů. Podle knihy to Švejk ušel za necelý jediný den (vyšel za tmavé noci z Tábora a k večeru byl v Radomyšli). Tuze slušný výkon …

Moje trasa: Tábor – Maděrovka (nocleh) – Milevsko (nocleh) – Květov – Vráž (nocleh) – Malčín (Malčice) – Radomyšl (nocleh až v Kestřanech, viz další den).

Den 1. – 4., celkem 76 km

 Den 2.

Radomyšl – stoh u Putimě – kolem Štěkna - ovčín u Strakonic

Strana 302:

-        … Když Švejk vyšel do tmy (u pantáty Melichárka v Radomyšli Švejk neuspěl, podle pantáty byl Švejk zběh, syčák a raubíř)

-        … Švejk šel opět hnedle celou noc, až někde u Putimě našel v poli stoh … („u Putimě“ – přímo v Putimi tedy Švejk nebyl. Ve stohu už spali tři dezertéři)

-        … „můžeš jít taky s námi. Vyser se na svého oberlajtnata.“ „To nejde jen tak zlehka,“ odpověděl Švejk a zabořil se, zalezl hluboko do stohu. … (Švejk spal ve stohu)

-        … Když se ráno probudil, byli již všichni pryč a někdo mu, patrně dragoun, položil k nohám krajíc chleba na cestu. …

-        … Švejk šel lesy a u Štěkna setkal se s vandrákem, starým chlapíkem …

-        … Dnes půjdeme na Strakonice … Odtud čtyry hodiny je starej švancenberskej ovčín. Je tam jeden můj známej ovčák, taky už starej dědek, tam zůstaneme přes noc a ráno se potáhnem na Strakonice, … (čtyři hodiny chůze od Štěkna – mohli ujít tak 12 – 15 kilometrů směrem na Strakonice. Ovčín, kde Švejk poseděl s vandrákem a starým ovčákem, je velká neznámá. Já vycházím z věty „Dnes půjdeme na Strakonice“ a „Odtud čtyry hodiny je starej švancenberskej ovčín“ – tedy z faktu, že šli čtyři hodiny na Strakonice a ne někam na jih, jak předpokládají jiní vykladači cesty Švejka do Putimi.)

-        … Dali se do jídla (měli brambory na loupačku a kyselé ovčí mléko) a šli brzy spát v teplé sednici, rozloženi po lavicích. …

Moje trasa: Radomyšl – Kestřany (nocleh) – Strakonice (nocleh)

Den 4. – 5., celkem 28 km

Den 3.

Ovčín u Strakonic - Putim

Strana 308:

-        … V noci Švejk tiše se oblékl a vyšel ven. … (vyšel z ovčína, přímo ve Strakonicích Švejk nebyl)

-        … Vycházel měsíc na východě a v jeho probouzejícím se světle kráčel Švejk na východ, opakuje si: „To přece není možný, abych se do těch Budějovic nedostal.“ …

-        … Poněvadž napravo, když sestoupil z lesů, bylo vidět nějaké město, zabočil Švejk severněji, pak na jih, kde opět bylo vidět nějaké město (Byly to Vodňany). Vyhnul se mu obratně cestou přes luka …  (vyhnul se určitě všem městům – Volyni, Vodňanům, nebyl ani v Dubu, Bavorově atd. Město je viditelné na vzdálenost 10 – 15 kilometrů, klidně tedy mohl vidět Volyň a Vodňany z mnou zvolené cesty severněji. Já tedy sestoupím z lesů jižně od Strakonic, napravo vidím Volyň, zahnu severněji, pak zase zamířím jižněji, kde opět vidím „nějaké město“ (Vodňany). Vyhnu se tedy Vodňanům obratně cestou přes luka ….)

-        … a ranní slunce uvítalo ho v zasněžených stráních nad Protivínem. … (přímo v Protivíně Švejk nebyl)

Strana 309:

-        … „Stále kupředu,“ řekl si dobrý voják Švejk, „povinnost volá. Do Budějovic se dostat musím.“ …

-        … A nešťastnou náhodou místo od Protivína na jih na Budějovice Švejkovy kroky zamířily k severu na Písek. …

-        … K polednímu uviděl Švejk před sebou nějakou vesnici. …

-        … A vcházeje do vesnice, byl velice překvapen, vida označení vesnice na sloupu u prvního domku: „Obec Putim.“

-        … „Pro Krista pána,“ vzdychl Švejk, „tak jsem zas v Putimi, kde jsem spal ve stohu.“ …

-        … Četník se sarkasticky usmál: „Vy jdete přece od Budějovice. Máte ty vaše Budějovice už za sebou,“ a vtáhl Švejka do četnické stanice. …

Strana 309:

-        … Švejk opakoval, že jde do Českých Budějovic ke svému pluku. „Pak jste si ovšem spletl cestu,“ usměvavě řekl strážmistr, „poněvadž vy jdete od Českých Budějovic, o čemž vás mohu přesvědčit. Nad vámi visí mapa Čech.“ …

Strana 311:

-        … „Patrně jsem musel udělat nějaký kruh.“ …

Strana 321:

-        … „Ráno vás odvezeme do Písku,“ …

 Moje trasa: Strakonice – Putim (nocleh)

Den 6., celkem 27 km

Den 4.

Putim - Písek

Strana 331:

-        … „Tak vás nyní odvede pan závodčí … do Písku na beziksgendarmeriekommando.“ …

Strana 332:

-        … Přiblížili se k zájezdní hospodě. … „myslím, že nám štamprle nemůže škodit.“ … (kde byla ona zájezdní hospoda, kde závodčí se Švejkem strávili valnou část dne popíjením kořalky, není z knihy jasné. Z textu je možné pouze usoudit, že byla někde na samotě.)

Strana 335:

-        … Bylo již temno, když závodčí rozhodl, že se nyní vydají se Švejkem na cestu do Písku. …

Strana 336:

-        … a když po hrozném utrpení pozdě večer dorazili do Písku k četnickému velitelství, …

Moje trasa: Putim - Písek

Den 7., celkem 9 km


Žádné komentáře:

Okomentovat