Český chodec

ERFURTSKÁ OBCHODNÍ STEZKA, jižní trasa

30.5. - 5.6.2026

Den sedmý, pátek 5.6.2026: Sokolov - Jindřichovice

ITINERARIUM: 19 kilometrů via Svatava, Boučí, Jindřichovice

1. Sokolov - Svatava, kilometrů 2,5

Obec Svatava (německy Zwodau) na Sokolovsku byla ve středověku malou osadou, jejíž historie je úzce spjata s tokem řeky Svatavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1391 z listiny krále Václava II., která se zmiňuje o staré poštovní silnici vedoucí přes osadu.

2. Svatava - Boučí, kilometrů 8

První písemná zmínka o vesnici Boučí (německy Pichelberg) pochází z roku 1268. Pravděpodobně na počátku 13. století zde vznikla tvrz. Roku 1318 je jejím majitelem uváděn Merlin z Pichtelberka z vedlejší větve Hartenberků. Dalšími majiteli byli Hartenberkové až do roku 1658, kdy ves koupili Nosticové.

3. Boučí - Jindřichovice, kilometrů 8,5

Jindřichovice (německy Heinrichsgrün) jsou poprvé písemně doloženy roku 1273 v listině papeže Řehoře X. Zpočátku patřily tepelskému klášteru a od 14. století prosluly jako hornická osada s doly na cín. Tepelský klášter osadu prodal Petru Plickovi, který měl zájem o rozvíjející se těžbu stříbra a olova. Významný rozvoj přinesl mocný rod Šliků, kteří panství získali v roce 1434, rozšířili těžbu kovů (cín, olovo, železo i stříbro) a oblast dále hospodářsky pozvedli. Viktorín Šlik učinil z Jindřichovic rodinné sídlo a místu udělil v roce 1537 privilegium městského práva.

Poslední den putování po stopách Erfurtské obchodní stezky skončil v Jindřichovicích, místě, kde se jižní trasa této středověké obchodní stezky napojovala zpět na její severní část.

Celkem dnes nachozeno 19,7 km. Celkový výstup 443 metrů až do nadmořské výšky 723 m n. m.

Sokolov jsem opustil po nové krásné lávce. Krejcarová lávka v Sokolově, pěší a cyklistická lávka, byla dokončena roku 2023 a spojuje Staré náměstí s rekreační oblastí Jižní lom. Konstrukčně jde o ocelovou zavěšenou lávku s 27metrovým pylonem. Je 141 metrů dlouhá, mostovka je z dubových fošen. Lávka nahradila původní, technicky nevyhovující přemostění a je i důležitou spojnicí k jezeru Medard.

Příjemná a pohodlná cesta mě zavedla do obce Boučí. Tam jsem při pohledu na oblohu raději obalil batoh nepromokavým obalem a připravil si i pro sebe nepromokavou větrovku. V autobusové čekárně na křižovatce jsem se posílil energetickou tyčinkou a ionťákem. A měl jsem kliku - zatímco jsem posedával v čekárně, přehnal se nad silnicí prudký, pětiminutový liják. Takže v suchu.

Lupina mnoholistá, lidově "vlčí bob," a janovec metlatý, lidově "smraďák," kvetly podél cesty v obrovském množství.

Z obce Boučí jsem se měl dále vydat po neznačené lesní stezce podél potoka na Nové Domy a Háj. Po nedobrých zkušenostech s lesními cestami, které často zmizí v neprostupném lesním porostu, zvláště kolem potoků, a po včerejším prudkém a celonočním dešti jsem usoudil, že tudy cesta nevede. Vydal jsem se raději po silnici č. 210, se širokou a posekanou krajnicí, která slibovala bezpečnou cestu, směrem na Dolní Nivy. Tam jsem objevil lidovou tvořivost, kterou hned tak nevidíte. Fotky si musíte zvětšit, abyste zvládli všechno prohlédnout.

Německé osídlení na Sokolovsku (dříve Falknovsko) patří k nejvýraznějším historickým rysům tohoto regionu. Německé obyvatelstvo začalo přicházet už ve 13. století, kdy česká šlechta a kláštery kolonizovaly pohraniční oblasti. Vznikla města jako Falknov (Sokolov), Rotava, Březová, Kraslice, Oloví, Jindřichovice, Dolní Rychnov a desítky menších vsí. Němci tvořili většinu obyvatelstva v celém Krušnohoří a v přilehlém podhůří. Až do konce 2. světové války bylo Sokolovsko převážně německé. V některých obcích tvořili Němci 90–100 % obyvatel. Mnoho původních německých vesnic zaniklo (např. části Jindřichovic, obce v okolí Svatavy a Kraslic). Zmizely původní kulturní prvky: hřbitovy, kaple, hrázděné domy, německé nápisy. Němci se dnes přičinili o to, že se některé památky rekonstruují, jako například tahle kaplička v Horních Nivách.

I já mám mezi svými předky Němce ze Sokolovska, z dnes již zaniklé obce Schönlinde, česky Krásná Lípa. Byla to stará německá vesnice ležící jihovýchodně od Sokolova, v prostoru mezi dnešním Dolním Rychnovem a Svatavou. Podle starých map 19. století šlo o podlouhlou vesnici rozloženou podél jediné hlavní cesty, která vedla z Dolního Rychnova směrem ke Svatavě. Domy stály v jedné řadě po obou stranách silnice a tvořily kompaktní uliční frontu typickou pro menší krušnohorské vsi. První zmínky o ní pocházejí už ze 14. století, kdy vznikla jako drobné zemědělské sídlo na okraji falknovského panství. Po staletí si uchovávala typický ráz krušnohorské vesnice – několik desítek domů, hospodářství, malé řemeslné dílny a úzké vazby na okolní doly a hutě. Do roku 1945 byla Schönlinde téměř výhradně německá. Po odsunu obyvatel však zůstala téměř prázdná a její poloha v oblasti plánované těžby uhlí rozhodla o jejím osudu. V 50. a 60. letech byla vesnice postupně zbourána a její katastr pohltil rozšiřující se lom Silvestr.