ERFURTSKÁ OBCHODNÍ STEZKA, jižní trasa 

30.5. - 5.6.2026

Den čtvrtý, úterý 2.6.2026: Rabštejn nad Střelou - Kozlov

ITINERARIUM: 27 kilometrů via Žlutice, Ratiboř, Údrč, Kozlov

1. Rabštejn nad Střelou - Žlutice, kilometrů 12,5

Žlutice (německy Luditz) byly založeny ve 14. století jako významné město s pravidelným půdorysem a mohutným opevněním. Povýšení osady na město se odhadem klade do 3. čtvrtiny 13. století, kdy Žlutice patřily pánům z Oseka (Riesenburka). Hospodářský rozkvět jim zajistil obchod se solí a status rezidence. Negativní vliv na další vývoj města měl odklon hlavní dopravy vybraného zboží z Prahy do Chebu provedený králem Karlem IV. v zájmu posílení královských měst (roku 1352 a opět 1367), čímž prastará obchodní cesta Praha–Cheb vedoucí přes Žlutice, spojující české země se západními středisky řemesel a obchodu, ztratila na významu. V období husitských válek město několikrát změnilo majitele, přičemž se zapsalo do historie jako významné centrum husitství.

2. Žlutice - Ratiboř, kilometrů 4,5

Ratiboř (německy Ratiworz), dnes část města Žlutice, je poprvé písemně doložena ze 4. června 1375, kdy se vesnice a její tvrz připomínají v listině Karla IV. udělující Žluticím chebské městské právo.  Prvním známým lenním rytířem a držitelem tvrze byl Hanuš z Ratiboře (1375). V roce 1403 zde sídlil Litolt Černý z Hrádku. Ratiboř patřila také rodu Plavenských z Plavna a fungovala jako léno žlutického hradu.

3. Ratiboř - Údrč, kilometrů 4

Obec Údrč (německy Udritsch), dnes část města Bochov, byla ve středověku významným centrem rytířského panství. První písemná zmínka pochází již z roku 1169. Údrč patřila k nejstarším sídlům v regionu.  Ve 14. a 15. století byla centrem starobylého rodu vladyků z Údrče, a její dominantou se stala gotická tvrz a kostel sv. Linharta.

4. Údrč - Kozlov, kilometrů 6

Zaniklá obec Kozlov (německy Koslau) v Doupovských horách byla původně středověkou osadou. Její historie je úzce spjata s kolonizací pánů z Rýzmburka a církevním panstvím. První zmínky pocházejí z roku 1398 v Soudních aktech III., kdy majitelem a pravděpodobně i zakladatelem osady byl jistý Kozel, a dále z let 1402 a 1413.

Jak šel den čtvrtý:

Dnes našlapáno celkem 27 kilometrů, celkem vystoupáno 468 výškových metrů.

Musím napřed reagovat na příspěvek mého věrného fanouška, který mně vytknul, že jsem včera nedal na blog fotku kamenného mostu v Rabštejně. Tak to napravuji a fotku přikládám:

Stolová hora Vladař, mohutná čedičová stolová hora, má výšku 693 m n. m. Je to bývalá sopka. Na jejím plochém vrcholu se nachází rozsáhlé keltské hradiště s valy a příkopy, jedno z největších v České republice. Pomníček připomíná také husitskou dobu – tady se bránil Jan Žižka v roce 1421. Na vrcholu hory je malé rašelinné jezírko.

Ve vsi Močidlec stojí hned dvě sochy sv. Jana Nepomuckého – tiché připomínky místní historie i víry. Starší z roku 1824 nechali zřídit Josef a Marie Anna Ferleschovi a dodnes na ní najdeme původní německý nápis. 

Cesta ke Žluticím vedla podle líně tekoucí říčky Střely -  ten líný, pomalý proud ale jejímu jménu čest věru nedělá. 

Původně gotický kostel sv. Petra a Pavla. 

Město proslavil Žlutický kancionál z 16. století, jeden z nejcennějších rukopisů české reformace. Žlutický kancionál z roku 1558 je výjimečný tím, že obsahuje přes 760 písní, což z něj dělá jeden z nejrozsáhlejších rukopisných zpěvníků české reformace. Méně známé ale je, že jeho iluminace nejsou jen ozdobné – některé z nich nenápadně komentují dobové společenské poměry, například kritiku církevních hodnostářů nebo satirické narážky na tehdejší mocenské spory. Kancionál tak není jen hudební sbírkou, ale i živým svědectvím o myšlení 16. století.

   

Kokořovský dvůr patří k nejvýznamnějším památkám Žlutic a zároveň k nejstarším dochovaným připomínkám někdejší slávy rodu Kokořovců. Tento raně barokní hospodářský areál vznikl roku 1680, kdy jej nechal vybudovat Ferdinand Hroznata z Kokořova, tehdejší majitel žlutického panství. Roku 1742 dvůr vypálilo francouzské vojsko během války o rakouské dědictví. Po vymření rodu Kokořovců po meči roku 1878 přešel dvůr do rukou nových majitelů a na počátku 20. století jej koupil průmyslník Josef Menčík. Po roce 1945 se dvůr dostal do správy státního statku. A jak bylo v takových případech obvyklé, areál postupně chátral. Roku 2024 získal Kokořovský dvůr spolek Žlutický zámek, který zahájil první kroky k jeho obnově.

Ve Žluticích mají vlastní cenovou politiku při prodeji pohonných hmot, na nařízení a doporučení té přechytralé tetky nedbají.

Tomu býkovi se pranic nelíbilo, že si povídám s jeho dětmi a fotím jeho stádo. Pořád mě nerudně sledoval. Tak jsem raději přidal do kroku a rychle od ohrady vypadl.

V kostele sv. Linharta v Údrči dělají psí kusy, aby přilákali věřící na mši.

Sírovec žlutooranžový, který roste u silnice za Žluticemi na stromě s cedulkou "1440" (což asi nebude věk toho stromu) je v mládí vynikající jedlá houba. Angličané mu říkají "Chicken of the Woods,", tedy "Lesní kuře," protože kuřecí maso právě jeho chuť po uvaření připomíná.