Dnešní cesta byla z těch delších. Měla být dlouhá celkem 28 kilometrů. Začala dobře - hezké počasí, žádné bloudění a nejasné odbočky. Blbá silnice číslo 19 měla luxusní širokou krajnici a za Jordánem jsem z ní uhnul na vedlejší cesty.
Stručně shrnu další vývoj:
po pár kilometrech okresní silnice asfaltová lesní cesta, pak štěrková lesní cesta, pak travnatá lesní cesta, pak pěšina, pak úzká pěšinka. Ta skončila v chatové osadě u jakéhosi potoka a dál nic. Nikde nikdo, aby poradil. Lesní zvířátka se tu naučila hezkých pár nehezkých slov. Můj dvojník na mapě mi velel vyšplhat lesním porostem do prudkého kopce, nahoře nic, po cestě ani památky.
Bylo to tu zas: cesta rozoraná a osetá řepkou. Takže draní se řepkou, pak hustým mladým lesem podle potoka k rybníku, prodírat se křovím a kopřivami na hrázi a nakonec opět na luxusní cestě - při pohledu zpět končila samozřejmě v onom řepkového poli.
Poté po okreskách, dvě hodiny v drobném dešti. Mrzuté bylo, že v žádné vsi mě nečekalo občerstvení. Zavřeno, mimosezóna, dovolená. Takže dnes, nakonec celkem 29,6 km, bez kafe, bez polívky, bez pivka, jenom o vodě, kterou si s sebou nosím. Není divu, že frankfurtská polévka v cíli, byť byla čisté UHO, mi připadala jako božská mana.
Přes všechna příkoří je dnešek dnem významným - mám za sebou polovinu dní a věřím, že i polovinu kilometrů do Starého Hrozenkova. Zatím jsem jich ušel 287.
Žádné komentáře:
Okomentovat