Už to asi jinak nebude. Každý den nabírám další kilometry k původnímu plánu. Kolik to bude navíc oproti plánovaným 523 km, těžko teď odhadnout. Teď jich mám už navíc přes 40.... Celkem mám v nohách k dnešnímu dni kilometrů 348.
Dneska jsem přidal k plánu další 3,5, to není moc. Místní v Pelhřimově mně totiž řekli, že silnice 602 není pro pěšáky v pohodě. Přitom itinerář plánoval cestu z Pelhřimova do Jihlavy právě po silnici 602, celkem 30 kilometrů. Našel jsem jiné řešení po okreskách a turistických značkách právě o ty 3 kilometry delší.
Nevím, čím to dnes bylo, ale poprvé jsem si docela "hrábnul." Asi to vedro a po včerejšku, který taky nebyl zrovna krátký. Ale po sprše, večeři a dvou Plzních jsem zase v pohodě.
Co dnes cestou. Začínají se rojit cyklisté, zatímco v minulých dnech jsem šel po cyklotrase třeba 2 hodiny a nepotkal jsem ani jednoho, dneska mě jich minulo aspoň 10. A taky je zajímavé, co aut s pražskou značkou kolem mě dnes projelo - nepřeháním, ale minimálně 30. Že by Pražáci podnikli odvetu a zahájili Drang nach Mähren?
Co mě během dnešní cesty ale nejvíc dostalo: konečně jsem jednoho zahlédl!!! V Novém Rychnově zmateně pobíhal po rynku, čučel do mobilu, studoval rozcestník, obrovský baťoh na zádech - TURISTA! Soupoutník, soupocestný, souchodec! Pak našel směr, zmizel za zatáčkou a asi dlouho dalšího nespatřím.
Trocha poučení národopisného:
- Putimov, německy nápaditě Putimow. Zmínka první z roku 1379. Bohatý společenský život - zúčastnit se můžete Jarního svodu psů, setkání důchodců a kdo jsi se zde narodil, musíš jednou za 5 let přijet na setkání rodáků.
- Nový Rychnov, německy již originálněji Neu Reichenau. Paní starostka se jmenuje Iva Reichová. Že by potomek německých osídlenců? Dne 15.6. jedou na školní výlet třídy čtrtá, pátá a šestá, dne 26.6. se koná pedagogická rada. Žáky jsem při svačině (Delinka, Prazdroj a neperlivá voda) na lavičce před kostelem zahlédl, pedagogický sbor nikde. Fotka žáků je na FB.
- Milíčov, německy Militschau. Kdybyste sem někomu psali, tak poštovní směrovací číslo je: 588 05.
- Dušejov, německy Duschau. První zmínka o obci z roku 1238. V roce 2001 zde byl zaznamenán první případ BSE v České republice. Z náplně činnosti Sboru pro občanské záležitosti Dušejova:
"stará se o ošetření růží před Jednotou a u sokolovny."
Asi za to, že národopis beru zlehka a nevážně, mě při posledním loku Prazdroje, který jsem si dal hned po příchodu do penzionu, kde dnes spočinu, bodla vosa do rtu, neboť se jí nikterak nelíbilo, že jsem jí s tímto posledním lokem vypil. Poté, co jsem jí vyplivl, v šoku jsem jí, chuděru, zašlápl. Očekával jsem tedy ret nateklý a obrovský, který mně znemožní povečeřet. Nic! Ani malé napuchnutí! Klika!
Fotky jako obvykle na Facebooku (Český chodec nebo @czechwalker )
pátek 9. června 2017
čtvrtek 8. června 2017
Aš - Starý Hrozenkov, den dvanáctý
Mělo to být dnes odpočinkových 22 kilometrů. Když jsem se ale včera podíval na připravenou trasu dnešní cesty, bylo mi hned jasné, že není použitelná. Vedla totiž celá po silnici číslo 19 a po nepříjemných zkušenostech ze včerejška nepřipadala tahle silnice plná kamionů v úvahu.
Tak jsem naplánoval cestu novou, po cyklistických stezkách, malých silničkách, turistických stezkách a polních a lesních cestách. Sice tedy dnes více než 27,5 kilometru, ale absolutní pohoda. Cesty byly na svých místech, potoky tekly správným směrem, slunce svítilo - prostě příjemná procházka.
Národopisné okénko:
- úzkokolejka Jindřichův Hradec -Obrataň, do provozu uvedena v roce 1906, 46 kilometrů dlouhá, jedna ze tří provozovaných úzkokolejných drah v České republice.
- Sudkův důl: dvoupatrová gotická tvrz z doby kolem roku 1500.
- Věžná: tak obrovský zemědělský podnik jsem dosud neviděl. Předseda i místopředseda představenstva jsou ženy! Dobře!
- Moraveč: toleranční kostel. Tyto kostely vznikaly po vydání tolerančního patentu (1781) a zajímavé byly tím, že nesměly mít věže a zvony a vstup z hlavní cesty; připomínaly spíše stodoly.
- Nová Cerekev: další úlovek do mé sbírky synagog a židovských hřbitovů. Synagoga z doby před 1855 v maurském stylu. Nejstarší náhrobek na hřbitově, který k synagoze patří, je z roku 1692.
- Vlásenice: rodiště Mikuláše Vlásenického (1421-1495), náboženského vizionáře, proroka, kazatele a napomínatele. V jeho dochovaných a sepsaných viděních vítězí spravedlnost nad středověkým řádem. Potřebujeme nové vizionáře, kteří uvidí vítězství té samé paní nad zlořádem dneška!
Legrační poznatek z dosavadních cest: viděl jsem opravdu hodně postarších cyklistů, kteří si vezou mezi řídítkama a sedlem obrovskou vanu, která jim visí k zemi a musí je hrozně zatěžovat. Kdyby více chodili, vanu by spíše shodili. Takhle totiž pálí místo tuku jen cukry, které si navíc jistě před cyklotúrou do těla narvali ve formě různých tyčinek, gelů a drinků.
Nějaké fotky zavěsím na svůj Facebook (český chodec nebo @czechwalker)
Tak jsem naplánoval cestu novou, po cyklistických stezkách, malých silničkách, turistických stezkách a polních a lesních cestách. Sice tedy dnes více než 27,5 kilometru, ale absolutní pohoda. Cesty byly na svých místech, potoky tekly správným směrem, slunce svítilo - prostě příjemná procházka.
Národopisné okénko:
- úzkokolejka Jindřichův Hradec -Obrataň, do provozu uvedena v roce 1906, 46 kilometrů dlouhá, jedna ze tří provozovaných úzkokolejných drah v České republice.
- Sudkův důl: dvoupatrová gotická tvrz z doby kolem roku 1500.
- Věžná: tak obrovský zemědělský podnik jsem dosud neviděl. Předseda i místopředseda představenstva jsou ženy! Dobře!
- Moraveč: toleranční kostel. Tyto kostely vznikaly po vydání tolerančního patentu (1781) a zajímavé byly tím, že nesměly mít věže a zvony a vstup z hlavní cesty; připomínaly spíše stodoly.
- Nová Cerekev: další úlovek do mé sbírky synagog a židovských hřbitovů. Synagoga z doby před 1855 v maurském stylu. Nejstarší náhrobek na hřbitově, který k synagoze patří, je z roku 1692.
- Vlásenice: rodiště Mikuláše Vlásenického (1421-1495), náboženského vizionáře, proroka, kazatele a napomínatele. V jeho dochovaných a sepsaných viděních vítězí spravedlnost nad středověkým řádem. Potřebujeme nové vizionáře, kteří uvidí vítězství té samé paní nad zlořádem dneška!
Legrační poznatek z dosavadních cest: viděl jsem opravdu hodně postarších cyklistů, kteří si vezou mezi řídítkama a sedlem obrovskou vanu, která jim visí k zemi a musí je hrozně zatěžovat. Kdyby více chodili, vanu by spíše shodili. Takhle totiž pálí místo tuku jen cukry, které si navíc jistě před cyklotúrou do těla narvali ve formě různých tyčinek, gelů a drinků.
Nějaké fotky zavěsím na svůj Facebook (český chodec nebo @czechwalker)
středa 7. června 2017
Aš - Starý Hrozenkov, den jedenáctý
Dnešní cesta byla z těch delších. Měla být dlouhá celkem 28 kilometrů. Začala dobře - hezké počasí, žádné bloudění a nejasné odbočky. Blbá silnice číslo 19 měla luxusní širokou krajnici a za Jordánem jsem z ní uhnul na vedlejší cesty.
Stručně shrnu další vývoj:
po pár kilometrech okresní silnice asfaltová lesní cesta, pak štěrková lesní cesta, pak travnatá lesní cesta, pak pěšina, pak úzká pěšinka. Ta skončila v chatové osadě u jakéhosi potoka a dál nic. Nikde nikdo, aby poradil. Lesní zvířátka se tu naučila hezkých pár nehezkých slov. Můj dvojník na mapě mi velel vyšplhat lesním porostem do prudkého kopce, nahoře nic, po cestě ani památky.
Bylo to tu zas: cesta rozoraná a osetá řepkou. Takže draní se řepkou, pak hustým mladým lesem podle potoka k rybníku, prodírat se křovím a kopřivami na hrázi a nakonec opět na luxusní cestě - při pohledu zpět končila samozřejmě v onom řepkového poli.
Poté po okreskách, dvě hodiny v drobném dešti. Mrzuté bylo, že v žádné vsi mě nečekalo občerstvení. Zavřeno, mimosezóna, dovolená. Takže dnes, nakonec celkem 29,6 km, bez kafe, bez polívky, bez pivka, jenom o vodě, kterou si s sebou nosím. Není divu, že frankfurtská polévka v cíli, byť byla čisté UHO, mi připadala jako božská mana.
Přes všechna příkoří je dnešek dnem významným - mám za sebou polovinu dní a věřím, že i polovinu kilometrů do Starého Hrozenkova. Zatím jsem jich ušel 287.
Stručně shrnu další vývoj:
po pár kilometrech okresní silnice asfaltová lesní cesta, pak štěrková lesní cesta, pak travnatá lesní cesta, pak pěšina, pak úzká pěšinka. Ta skončila v chatové osadě u jakéhosi potoka a dál nic. Nikde nikdo, aby poradil. Lesní zvířátka se tu naučila hezkých pár nehezkých slov. Můj dvojník na mapě mi velel vyšplhat lesním porostem do prudkého kopce, nahoře nic, po cestě ani památky.
Bylo to tu zas: cesta rozoraná a osetá řepkou. Takže draní se řepkou, pak hustým mladým lesem podle potoka k rybníku, prodírat se křovím a kopřivami na hrázi a nakonec opět na luxusní cestě - při pohledu zpět končila samozřejmě v onom řepkového poli.
Poté po okreskách, dvě hodiny v drobném dešti. Mrzuté bylo, že v žádné vsi mě nečekalo občerstvení. Zavřeno, mimosezóna, dovolená. Takže dnes, nakonec celkem 29,6 km, bez kafe, bez polívky, bez pivka, jenom o vodě, kterou si s sebou nosím. Není divu, že frankfurtská polévka v cíli, byť byla čisté UHO, mi připadala jako božská mana.
Přes všechna příkoří je dnešek dnem významným - mám za sebou polovinu dní a věřím, že i polovinu kilometrů do Starého Hrozenkova. Zatím jsem jich ušel 287.
úterý 6. června 2017
Aš - Starý Hrozenkov, den desátý
Kdybych se včera večer nemrknul na předpověď počasí, mohl být dnešní den možná chodcův den poslední. Původně jsem chtěl z Milevska na dnešních odpočinkových 20 kilometrů vyrazit až po jedenácté, abych do cíle dnešní desáté etapy dorazil v pohodě po třetí odpoledne. Když jsem zjistil, co hrozí z nebes, pohnul jsem ráno kostrou, zhltl rohlík, žervé, jablko a krátce po osmé vyběhl z Milevska.
V cíli jsem byl po poněkud nepříjemné cestě po silnici číslo 19 ve dvanáct.
To, co sem přišlo krátce po třetí, bych na otevřené silnici asi nepřežil, myslím, že nepřeháním. Kroupy, které bičovaly v obrovském množství v divokém větru všechno bez milosti, měly v průměru minimálně 1 centimetr. Nějaké fotky, pořízené z okna mého pokoje poté, co ta čina skončila, jsou na Facebooku.
No tak dobře, v klidu a při kafi se to píše. Ale oddechl jsem si.
Střípky z dnešní cesty:
Sepekov, obec s první zmínkou už ze 12. století, založil zakladatel rodu Vítků z Prčice, Vítek I., v roce 1169 prokazatelně královský stolník na dvoře Vladislava II. Z rodu Vítkovců pocházejí známé velké české rody. Na obraze Antona Streera z roku 1742 je zachyceno mytologické dělení rodového majetku mezi syny Vítka I.. Rozrod tak nastolil pokračovatele rodu: Vítkovce, pány z Krumlova, pány z Hradce, Rožmberky a pány z Třeboně. Hezké, že?
Oltyně: můžete si tu koupit novorenezanční zámek s anglickým parkem, podle údajů na webu je stále k prodeji.
Drhovice: zajímavý zápis, vážící se k této obci, je v třeboňském archivu o vyřízené stížnosti na Táborské: „16.srpna 1442 žaluje Oldřich z Rožmberka na Táborské, že seno pobrali v Drhovicích.“ Dostalo se jim celkem strohé odpovědi „I tem jakož vinu nám dávají o seno v Drhovicích, toť jest naše a o jiném nic nevíme.“ Nádhera, co?
Všechov: německy "Wschekow," měl v roce 2011 pouhých 28 trvale žijících obyvatel.
Tolik národopisné poznámky z dnešní cesty.
Dnes poprvé za celou dosavadní cestu nabídka na svezení - přibrzdila u mně mladá Pražačka s Volvem, jestli nechci vzít do Tábora. Samozřejmě jsem slušně a mile odmítl.
Nějaké fotky najdete na Facebooku, najdete mě pod:
Český chodec nebo @czechwalker
V cíli jsem byl po poněkud nepříjemné cestě po silnici číslo 19 ve dvanáct.
To, co sem přišlo krátce po třetí, bych na otevřené silnici asi nepřežil, myslím, že nepřeháním. Kroupy, které bičovaly v obrovském množství v divokém větru všechno bez milosti, měly v průměru minimálně 1 centimetr. Nějaké fotky, pořízené z okna mého pokoje poté, co ta čina skončila, jsou na Facebooku.
No tak dobře, v klidu a při kafi se to píše. Ale oddechl jsem si.
Střípky z dnešní cesty:
Sepekov, obec s první zmínkou už ze 12. století, založil zakladatel rodu Vítků z Prčice, Vítek I., v roce 1169 prokazatelně královský stolník na dvoře Vladislava II. Z rodu Vítkovců pocházejí známé velké české rody. Na obraze Antona Streera z roku 1742 je zachyceno mytologické dělení rodového majetku mezi syny Vítka I.. Rozrod tak nastolil pokračovatele rodu: Vítkovce, pány z Krumlova, pány z Hradce, Rožmberky a pány z Třeboně. Hezké, že?
Oltyně: můžete si tu koupit novorenezanční zámek s anglickým parkem, podle údajů na webu je stále k prodeji.
Drhovice: zajímavý zápis, vážící se k této obci, je v třeboňském archivu o vyřízené stížnosti na Táborské: „16.srpna 1442 žaluje Oldřich z Rožmberka na Táborské, že seno pobrali v Drhovicích.“ Dostalo se jim celkem strohé odpovědi „I tem jakož vinu nám dávají o seno v Drhovicích, toť jest naše a o jiném nic nevíme.“ Nádhera, co?
Všechov: německy "Wschekow," měl v roce 2011 pouhých 28 trvale žijících obyvatel.
Tolik národopisné poznámky z dnešní cesty.
Dnes poprvé za celou dosavadní cestu nabídka na svezení - přibrzdila u mně mladá Pražačka s Volvem, jestli nechci vzít do Tábora. Samozřejmě jsem slušně a mile odmítl.
Nějaké fotky najdete na Facebooku, najdete mě pod:
Český chodec nebo @czechwalker
pondělí 5. června 2017
Aš - Starý Hrozenkov, den devátý
Dnes jsem měl v plánu cestu do Milevska, celkem 28 kilometrů. Nakonec to bylo něco víc než kilometrů 29, ale jeden kilometr navíc není po mých dosavadních zkušenostech nic divného.
Po dnešním dni mám v nohách už přes 236 kilometrů. Tělo dobrý, puchýře na patách nalité, jejich stav je však již několik dní neměnný, tak to neřeším.
Zajímavý rozhovor na pumpě před Orlíkem, kde jsem se zastavil na svou obvyklou občerstvovací sestavu kafe-voda-Plzeň. Přisedl si ke mně postarší chlapík se slovy "ahoj šéfe" s cigaretami a lahváčem. Po chvilce ticha začal. Napřed nadával na hajnýho, že mu ještě nepřivezl dřevo. Pak si stěžoval na to, že dlouho nepršelo a pršet nebude a že musí pořád zalejvat stromy. Když jsem mu na to, abych nějak reagoval, řekl, že jsem předevčírem pořádně zmokl, opáčil: "naposledy tak 14 dní."
Tak jsem pochopil, že je nahluchlej. Pak přiložil pod kotel a přešel na politiku. Prej že měšťáci a vláda na vesnici kašle. Peníze dávají na zbrojení místo na kanalizací. Pokejval jsem hlavou, jako že má pravdu. "No bodejť," potvrdil. Začínal rudnout a zvyšovat hlas. Začínalo jít do tuhého. "Za komunistů to bylo fajn, byla práce, byly peníze, lidi měli všechno." Byl jsem rád, že je hluchý, mohl jsem říkat, co jsem chtěl a pokyvovat hlavou, byl tak přesvědčenej, že souhlasím.
A pak to přišlo: dělal v uranových dolech a v době, kdy, jak řekl "na povrchu," měli ostatní lidi měsíčně v průměru 2.500 korun, on bral mezi 8.000 až 14.000. Za rok si prý přišel na 120.000 korun, dělal tam 8 let. Mimochodem škodovka stála v těch letech nějakých 40 až 50.000. Takže si s přehledem vydělal na auto za rok. O tom se jiným lidem ani nezdálo.
A tak jsem se ještě zaptal, kolik bere důchod. Když pochopil, na co se ptám, řekl, že 16.500.
Závěr: není divu, že některým lidem se stýská po dobách minulých.
K večeři v Milevsku jsem si dopřál trochu prasárnu: "Trio sýr" - smažený eidam, smažený hermelín a smažená Niva. Tatarka a Prazdroj.
Jídelní lístek klasika: Katův šleh, Medvědí tlapa, Husarská šavle, Kramářská masová směs, Tajemství naší hospůdky a další perly. Tady chcíp pes.
Zítra odpočinkových 20 kilometrů.
Fotky na Facebooku: Český chodec nebo @czechwalker
Po dnešním dni mám v nohách už přes 236 kilometrů. Tělo dobrý, puchýře na patách nalité, jejich stav je však již několik dní neměnný, tak to neřeším.
Zajímavý rozhovor na pumpě před Orlíkem, kde jsem se zastavil na svou obvyklou občerstvovací sestavu kafe-voda-Plzeň. Přisedl si ke mně postarší chlapík se slovy "ahoj šéfe" s cigaretami a lahváčem. Po chvilce ticha začal. Napřed nadával na hajnýho, že mu ještě nepřivezl dřevo. Pak si stěžoval na to, že dlouho nepršelo a pršet nebude a že musí pořád zalejvat stromy. Když jsem mu na to, abych nějak reagoval, řekl, že jsem předevčírem pořádně zmokl, opáčil: "naposledy tak 14 dní."
Tak jsem pochopil, že je nahluchlej. Pak přiložil pod kotel a přešel na politiku. Prej že měšťáci a vláda na vesnici kašle. Peníze dávají na zbrojení místo na kanalizací. Pokejval jsem hlavou, jako že má pravdu. "No bodejť," potvrdil. Začínal rudnout a zvyšovat hlas. Začínalo jít do tuhého. "Za komunistů to bylo fajn, byla práce, byly peníze, lidi měli všechno." Byl jsem rád, že je hluchý, mohl jsem říkat, co jsem chtěl a pokyvovat hlavou, byl tak přesvědčenej, že souhlasím.
A pak to přišlo: dělal v uranových dolech a v době, kdy, jak řekl "na povrchu," měli ostatní lidi měsíčně v průměru 2.500 korun, on bral mezi 8.000 až 14.000. Za rok si prý přišel na 120.000 korun, dělal tam 8 let. Mimochodem škodovka stála v těch letech nějakých 40 až 50.000. Takže si s přehledem vydělal na auto za rok. O tom se jiným lidem ani nezdálo.
A tak jsem se ještě zaptal, kolik bere důchod. Když pochopil, na co se ptám, řekl, že 16.500.
Závěr: není divu, že některým lidem se stýská po dobách minulých.
K večeři v Milevsku jsem si dopřál trochu prasárnu: "Trio sýr" - smažený eidam, smažený hermelín a smažená Niva. Tatarka a Prazdroj.
Jídelní lístek klasika: Katův šleh, Medvědí tlapa, Husarská šavle, Kramářská masová směs, Tajemství naší hospůdky a další perly. Tady chcíp pes.
Zítra odpočinkových 20 kilometrů.
Fotky na Facebooku: Český chodec nebo @czechwalker
neděle 4. června 2017
Aš - Starý Hrozenkov, den osmý
Po včerejším nejdelším dni na dosavadní cestě přes republiku (36 km) čekalo na mě dnes pouhých 20 kilometrů.
A taky první deštivá cesta. Když jsem po jedné hodině vyrazil z Rožmitálu pod Třemšínem, kde mně moji přátelé přichystali velmi příjemný pobyt a kam za mnou přijela i Martina, spustil se hustý déšť. Poprvé od startu v neděli 28. května jsem šel v dešti. Moc mě to nevadilo, přes batoh jsem přetáhl jeho vlastní pláštěnku a sám jsem nasadil absolutně nepromokavou bundu.
Jenom se mi nechtělo v dešti hned po startu kontrolovat, že jdu správně v domnění, že to mám v hlavě jasně připravené. Po prvním kilometru mi to nedalo a tak jsem zjistil, že jdu sice rychle, ale úplně jinam. Takže jsem se vrátil, až téměř na místo startu. No a dva kilometry navíc byly na světě. Samozřejmě je do celkového počtu ušlapaných kilometrů do Starého Hrozenkova počítat nebudu.
Déšť mě nadále moc netrápil, občas jen drobně zapršelo. A před cílem dokonce svítilo i slunce. Cestou jsem opustil kraj Středočeský a dále putuji krajem Jihočeským.
Dnes večer žádná restaurace nebo hospůdka s pivkem a večeřičkou. Jsem ubytovaný v malé vísce s cca 10 chalupami. Nakoupil jsem tedy cestou v blízkém městečku zásoby u přičinlivého Vietnamce a povečeřel "doma."
Dnes jsem se poprvé od začátku cesty podíval na zprávy v televizi, ačkoli jsem jí měl k dispozici v každém místě, kde jsem dosud spal. No, musím říct, že je asi vynechám i nadále.
Zítra je v itineráři 28 kilometrů, další z těch delších etap.
Se signálem to je tu na levačku, tak doufám, že blog odešlu.
Fotky na Facebooku: Český chodec nebo @czechwalker.
A taky první deštivá cesta. Když jsem po jedné hodině vyrazil z Rožmitálu pod Třemšínem, kde mně moji přátelé přichystali velmi příjemný pobyt a kam za mnou přijela i Martina, spustil se hustý déšť. Poprvé od startu v neděli 28. května jsem šel v dešti. Moc mě to nevadilo, přes batoh jsem přetáhl jeho vlastní pláštěnku a sám jsem nasadil absolutně nepromokavou bundu.
Jenom se mi nechtělo v dešti hned po startu kontrolovat, že jdu správně v domnění, že to mám v hlavě jasně připravené. Po prvním kilometru mi to nedalo a tak jsem zjistil, že jdu sice rychle, ale úplně jinam. Takže jsem se vrátil, až téměř na místo startu. No a dva kilometry navíc byly na světě. Samozřejmě je do celkového počtu ušlapaných kilometrů do Starého Hrozenkova počítat nebudu.
Déšť mě nadále moc netrápil, občas jen drobně zapršelo. A před cílem dokonce svítilo i slunce. Cestou jsem opustil kraj Středočeský a dále putuji krajem Jihočeským.
Dnes večer žádná restaurace nebo hospůdka s pivkem a večeřičkou. Jsem ubytovaný v malé vísce s cca 10 chalupami. Nakoupil jsem tedy cestou v blízkém městečku zásoby u přičinlivého Vietnamce a povečeřel "doma."
Dnes jsem se poprvé od začátku cesty podíval na zprávy v televizi, ačkoli jsem jí měl k dispozici v každém místě, kde jsem dosud spal. No, musím říct, že je asi vynechám i nadále.
Zítra je v itineráři 28 kilometrů, další z těch delších etap.
Se signálem to je tu na levačku, tak doufám, že blog odešlu.
Fotky na Facebooku: Český chodec nebo @czechwalker.
sobota 3. června 2017
Aš - Starý Hrozenkov, den sedmý
Sedmý den byl dlouhý. Čekalo mě 36 kilometrů do Rožmitálu pod Třemšínem. V půl desáté odchod z Vitinky a dále:
Osek - Rokycany - Hrádek - Mirošov - Skořice - Dolní padrťský rybník - Buková - Rožmitál pod Třemšínem.
V Mirošově jsem půlhodinku poseděl na lehkém obědě v restauraci "U Kozlerů" a krásnou krajinou kolem Skořic a bývalého vojenského újezdu Brdy (vznikl 1926 a zanikl 1.1.2016) jsem došel do Rožmitálu.
Tady na mě čekali naši rodinní přátelé a Martina. Přivítali mě roztomilým tanečním a pěveckým vystoupením. Příjemný a hezký večer brzo zahnal únavu z dnešní, zřejmě nejdelší etapy mé cesty po České republice.
Počasí mi zatím opravdu přálo, i když někdy je vedra trochu moc. Zítra už ale asi zmoknu.......
Krátké zprávy z cesty a pár fotek najdete na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker
Osek - Rokycany - Hrádek - Mirošov - Skořice - Dolní padrťský rybník - Buková - Rožmitál pod Třemšínem.
V Mirošově jsem půlhodinku poseděl na lehkém obědě v restauraci "U Kozlerů" a krásnou krajinou kolem Skořic a bývalého vojenského újezdu Brdy (vznikl 1926 a zanikl 1.1.2016) jsem došel do Rožmitálu.
Tady na mě čekali naši rodinní přátelé a Martina. Přivítali mě roztomilým tanečním a pěveckým vystoupením. Příjemný a hezký večer brzo zahnal únavu z dnešní, zřejmě nejdelší etapy mé cesty po České republice.
Počasí mi zatím opravdu přálo, i když někdy je vedra trochu moc. Zítra už ale asi zmoknu.......
Krátké zprávy z cesty a pár fotek najdete na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)