AŠ - Starý Hrozenkov, den dvacátý druhý, POSLEDNÍ

Dnes jsem dorazil do cíle svého putování Českou republikou od západu na východ, z Aše do Starého Hrozenkova.
Celkem jsem nachodil za oněch 22 dnů přibližně 603 kilometrů, v průměru tedy více než
27 kilometrů denně.
Fotografii z příchodu do cíle najdete na Facebooku (Český chodec nebo @czechwalker).
Fotka se jmenuje:
"Český chodec rozpuštěný a vypuštěný ve Starém Hrozenkově, neděle 18.6.2017, 16:07"

Zdravím všechny své příznivce, díky za podporu.
K cestě se na svém blogu určitě vrátím, je ještě o čem psát.

Aš - Starý Hrozenkov, den dvacátýprvní, předposlední

Dorazil jsem dnes po 22 kilometrech do svého posledního ležení před zítřejším zdoláním cílové mety, tedy Starého Hrozenkova, takže počet našlapaných kilometrů se zvýšil na 561. Zítra zbývá  cca 21 závěrečných kilometrů.
Cesta z Blatnice pod svatým Antonínkem byla celkem v pohodě a odpolední lehký deštík byl nakonec docela příjemný. Jen tělo je unavenější dřív, než v prvních dnech.
Při první dnešní zastávce v Hluku jsem si dal s chutí hovězí vývar s játrovou rýží. Další jídlo jsem si chtěl dát ve Vlčnově při druhé zastávce. V restauraci byla oslava a servírka mi řekla, že jediné, co mohu dostat, je polévka. Tak jsem si tedy polévku dal - měli jedinou, hovězí vývar s játrovou rýží.
Dnes večer poslední velké prádlo - slipy, ponožky, triko a čepice, abych do Hrozenkova dorazil pokud možno čistý a voňavý.
Více toho dneska na mém blogu nepřibyde. Po návratu domů (AUTEM!) zpracuji pocity, zkušenosti a poznatky ze své cesty a na blogu je zveřejním.
Namátkou:
- špatná zpráva pro Dominika Haška
- špatná zpráva pro Andreje Babiše
- jak jsem mohl vydělat balík
a další.
Pár fotek z dnešní cesty z Blatnice je na Facebooku (Český chodec nebo @czechwalker)

Aš -Starý Hrozenkov, den dvacátý

Den dvacátý. Zbývají tedy dny 2, slovy dva. To už prostě dorazit musím, i kdybych to měl doplazit jako Meresjev. No, ten neměl nohy, zatímco já je mám, byť již trochu pochroumané.
Dnes kilometrů 27. Celkem 539, mělo by jich zbývat ještě 41.
K nejzajímavějším ohlasům na dosavadní průběh cesty patří:
"páni, on to snad dojde!"
Ještě se vrátím k ubytovani v Osvětimanech, mělo zajímavý vývoj. Před pár dny mi volala paní z rekreačního zařízení Ječmínek, že mi původně slíbené ubytovaní nemůže zajistit. "Víte," povídá, "já bych pro Vás místo měla. Ale mám tu skupinu mladých maminek s dětmi. A my máme společnou sprchu. To by Vám asi vadilo, že?" Než jsem si stačil udělat názor na to, jak dalece by mi to mělo vadit, řekla: "no, ony by s tím ty maminky asi taky nesouhlasily." A bylo. Když jsem včera zabloudil v Osvětimanech, šel jsem kolem. Teda maminek tam byla fakt síla. A dětí taky, řvaly na celé údolí.
V moc hezkém penzionu Malovaný, který jsem si náhradou zajistil na Bookingu, mně paní inženýrka v recepci po příchodu povídá: "ubytovali jsme Vás v přízemí, v bezbariérovém pokoji." Mysleli si snad, že po těch 500 kilometrech už příjedu na vozíku?!
Ráno slejvák, ale v deset se vyčasilo a až do Uherského Ostrohu, kde jsem si dopřál oběd v první hospodě, na kterou jsem narazil, bylo nádherně. A pak přišla moje dnešní obrovská klika. Na radaru jsem viděl, že mojí cestě se má nechutná rudožlutá skvrna na předpovědní mapě vyhnout. Tak jsem zaplatil a vyrazil. Když jsem procházel před koncem města kolem baru Terry Fox, byla najednou obloha tak černá, že dostaly strach určitě i ryby v blízkém rybníku. Natož já. Schoval jsem se pod střechu terasy. Průtrž, která se vzápětí spustila, by mě spláchla ze silnice jako papírek. Kdybych vyrazil o 10 minut dřív, minul bych Foxe a nevím nevím, co bych si na té otevřené silnici na Blatnici počal.
Sledoval jsem radar a protože pořád hrozily bouřky, dřepěl jsem pod tou terasou přes hodinu. Pak fleky z mapy zmizely a za hodinu a půl jsem došel do cíle dnešní etapy. Sprcha a na večeři; restaurace byla ovšem, to jsem změřil přesně, 533 metrů od penzionu. Takže ještě další více než kilák. Minule jsem psal, cože to je pár kilometrů navíc. Musím přiznat, že mně, tedy přesněji mé pravé patě, vadí už každy metr navíc.
Zapomněl jsem včera zaznamenat, jak ocenil mou snahu sympatický postarší cyklista, se kterým jsem seděl při občerstvovací přestávce v Koryčanech. Ptal se, kde mám kolo. Já, že jdu pěšky. No a pak klasika - odkud, kam atd.. Povídá: "no to je ovšem vyšší level." Já na to, jak to myslí. A on odpověděl: "já si občas svezu zadek z kopce, ale Vy si musíte odmakat každý metr."
A ještě objednávka dnes večer (na čepu slibovali plzeňskou dvanáctku):
"dobrý den, dám si Plzeň"
"Plzeň nemáme."
"a k jídlu už nejsou výpečky a noky"
"dám si ten slepičí vývar"
"polévka už není"
"aha. Dám si tedy vepřový řízek, ale ne s bramborem, s chlebem"
"chleba nemám"
Ale jinak dobrý.
Pár fotek na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den devatenáctý

Moje letošní tuzemská dovolená se pomalu blíží ke konci, zbývají mi už jenom 3 poslední dny. Dnes jsem překonal pětistovku a do Hrozenkova mi, alespoň podle itineráře, zbývá přibližně 65 kilometrů. Dodneška jsem jich nachodil 512.
Musím tady pochválit dvě skupiny našich spoluobčanů.
Zaprvé zemědělci - už je zase mám rád. Po špatných zkušenostech s rozoranými cestami osetými řepkou či s cestami ohrazenými pastvinami a obsazenými hrozivým dobytkem se rozhodli usnadnit mi cestu a vedle silnic, kde chybí krajnice a sviští po nich kamiony (například silnice 602 ) posekali louky a sklidili obilí a tak se dá místo po silnici jít po loukách a strništích. Také jsem při cestě z Brna do Bučovic zjistil, že pohodlně se chodí v mladém kukuřičném poli. Řádky jsou tak 75 centimetrů od sebe a tak jdete jako po pěšině. Tedy pokud jsou řádky rovnoběžné se silnicí, že.
Druhou skupinou jsou pracovití a přičinliví Vietnamci. Ve vesnici, kde místní krám má otevřeno jen do jedenácti a v neděli vůbec a kde místní hospoda otevírá až v pět odpoledne, Vám pojednou připadá jako zázrak vprostřed cesty obchod s nápisem "smíšené zboží" nebo "obchod" nebo "večerka." Jsou tam pořád, jsou milí a úslužní a mají všechno. Nenechají Vás umřít hladem a žízní.
Včera v Křenovicích v hospodě "U Frantíka" jsem se zeptal, jakou mají polévku. "Italskou pane. To je jako rajská, abyste věděl." Ale byla dobrá.
Po včerejší rovinaté etapě přišla dnešní vrchařská. Aplikace Mapy ale má ve výškových metrech nějakej binec, po každé aktualizaci ukazuje u stejné trasy jiné převýšení a tak budu muset počkat s tímhle vyhodnocením až na zpracování údajů z hodinek Garmin. V každém případě to byly dneska stovky nastoupaných metrů.
Kofíbrejk, jak říkáme my Slované, byl dneska v Koryčanech. Dobrá gulášovka a dvakrát malé Starobrno. ´
Dnešní pohodovou cestu z Bučovic mimo silnice narušilo několik nemilých zjištění. Jednak mě mapy již poněkolikáté zavedly na cestu, která už neexistuje a řeknu Vám, že prodírat se naprosto zarostlou bývalou cestou ostružinami, kopřivami a dalším zeleným lesním bincem není nic moc. Navíc v místě bez signálu, takže jsem si ani nemohl ověřit, jestli jdu správně. Vynořil jsem se z lesa podrápaný a omotaný všelijakým lesním neřádem.
Pak mi zmizela turistická značka a to tak, že úplně. Několik set metrů prostě žlutá nebyla. Naštěstí se dalo jít podle polohy v Mapách tak, že jsem svého dvojníka v aplikaci prostě pořád držel na značce v Mapách, dokud se skutečná žlutá zase zničeho nic nevynořila.
A v Osvětimanech jsem šel sice správným směrem k penzionu, ale jak jsem po jednom a půl kilometru zjistil, po druhé straně naprosto nepřekonatelné rokle. Takže lehce 3 kilometry navíc. Už mi to je nějak jedno....
Zítra má pršet, takže alespoň nebude vedro.
Fotky z cesty zavěsím na Facebook:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den osmnáctý

Dnes mám na blogu dovolenou. Docela mě těch 29 kilometrů udolalo. Materiálu mám hafo, morál to sepsat je ale na nule.
Stručně tedy:

Špicovej den. Šórem jsem doklapal do štace Bučovice, teda žádná lochna. Zoncna rumplovala celý den, pěkná hicna. Plótva ani glocna nebolí, tak žádný klepky.
Schaloval jsem štékl picy, vyžahnul dva věžáky, zacáloval ňáký hradčana a hópnu se vychrupčit.

Napravím to zítra a doplním zprávu z dnešního dne.

Aš -Starý Hrozenkov, den sedmnáctý

Už bych si měl zvyknout na to, že žádný den nebude takový, jak jsem si ho namaloval. Dokázal mi to i ten dnešní, během kterého jsem se přesunul z Rosic do Brna.
Nerozhází mě vůbec, že namísto 26 kilometrů jsem jich do cíle našlapal 28. Těšil jsem se ale na to, že půjdu cca 10 kilometrů přes Brno na jeho druhý konec a že tedy nebudu strádat hladem a žízní. Restaurace, kavárny....
První otevřenou hospodu jsem potkal na svém dnešním 27,5 kilometru, tedy 500 metrů od konce dnešní cesty. Pravda je, že můj itinerář nevedl centrem města, ale my, kteří jsme zvyklí na hospodu na každém rohu i v okrajových čtvrtích, prostě nepochopíme, jak můžou lidé žít na Sahaře.
Dnes se mě opět ptali lidé na cestu - v nějaké vsi hledali kamenolom. Nevím sice, k čemu ho potřebovali, ale občas se někdo mě, který ani někdy neví, kudy má jít sám, zeptá na cestu.
Když jsem vyšel z městečka Úterý (jak je to už dávno....), zeptal se mě nějaký chlapík v malém Nissanu: "Dobrý den, jak do Bezdružic?" Tak jsem mu briskně odpověděl: "sjedete dolů do Úterý, pojedete kolem kaple doleva a v ostré vracečce na konci městečka uhnete doleva a máte to do Bezdružic 7 kilometrů." Odpověděl "díky" a nesmyslně dodal "víte, já jsem tu často jezdil v Mercedesu, ale už si to nepamatuju." To bylo jedinkrát, co jsem poradil, nevím, proč jsem si tu odbočku do Bezdružic zapamatoval. Jinak vždy použiju ono klasické "nevím, já nejsem odsud, jen procházím."
Dneska jsem se lesní cestou kus plahočil do obrovského krpálu, podle mapy to bylo asi 150 výškových metrů. Zaujalo mě to a tak jsem prošel dosavadní etapy, která že z tohoto pohledu byla nejvýživnější. Zatím vede cesta z Pelhřimova do Jihlavy, kdy jsem vystoupal celkem 543 výškových metrů. Zajímavé bude, jaký bude součet za celou cestu. Odhaduju to na takových 2000 - 3000 zdolaných výškových metrů.
Všem, kteří potřebují přespat v Brně a netrvají na centru, doporučuju dnešní dvojkombinaci:
penzion U Kostela a restauraci Krčma U Plevna asi 80 metrů od penzionu. Nečekaně dobré ubytováni a nečekaně dobré jídlo.
Odposlechnuto v Brně:
Děda čučí do telefonu a říká "já tomu krámu nerozumím." Malý vnuk: "a proč si, dědo, nekoupíš teda chytrý telefon?" Dědovu odpověď jsem už nezaslechl.
K dnešnímu dni celkem 456 kilometrů, celkem to vypadá na takových 570.
Klasicky nějaké fotky na FB.

Aš - Starý Hrozenkov, den šestnáctý.

Hotel Jelínek ve Velké Bíteši, ve kterém jsem spal, má zajímavou historii. Je to první, původně panský dům v Bíteši, je z roku 1411. Má dvoupatrové sklepy, ze kterých vedly chodby pod celým dnešním městem, dokonce měl i hladomornu. Dnes mu velí paní Kulíšková, rozená Jelínková, sedmá v přímé rodové linii majitelů (za komunismu 40 let jen provozních) hotelu. Vyprávěla mi o hotelu a mimo jiné vzpomínala, jak její tatínek, který se restituce nedožil, umřel v roce 1986, jí řekl: "neboj, jednou nám komunisti hotel vrátí, protože už nebudou mít na nic peníze."
V radní knize "Protocollum sessionos" je v němčině zápis z 13. září 1783, který zaznamenává návštěvu Jeho císařsko-královského Apoštolského Veličenstva Josefa II. cestou z vojenského ležení u Tuřan (dnes statutární městská část Brna) do ležení v Čechách dne 3. září 1783.  Po slavnostním uvítání a večeři o 9 chodech přespalo Jeho Veličenstvo v hotelu Jelínek v pokoji číslo čtyři. Já spal těsně vedle, v pokoji číslo dva.
Dnešní den byl fajn. Naplánovaných 20 kilometrů bylo nakonec 20 kilometrů i ve skutečnosti, počasí super, oblačno, takže slunce do mě nevypalovalo díru pořád, tělo drží.
Začátek vypadal, jako bych byl na světě sám. Silnice 395, po které jsem dorazil až do Rosic, byla z Velké Bíteše zavřená, protože na D1 opravují dálniční most, který nad ní za Bíteší vede. Miluju opravy na D1! Teda alespoň dneska. Celé tři kilometry ani auto. Pak se sice auta z objížďky na silnici vrátila, ale bylo to v pohodě, žádný velký provoz.
Cesta mně přináší nové a nové zkušenosti. Jedna z nich například velí: buď stále ve střehu, nevíš, kdo je za Tebou. Vychází z poněkud nespolečenské příhody. Šel jsem jeden den po krásné, rovné liduprázdné cyklostezce. Každý z Vás, a netvrďte, že ne, potřebuje občas snížit nahromaděné zásoby bioplynu. Činí tak opatrně a v soukromí. Tak i já na cyklostezce, musím dodat, že s výrazným zvukovým efektem. Jenomže co čert nechtěl, v ten moment, kde se vzala tu se vzala mě předjížděla mladá cyklistka. Moje zmatené mumlání "pardon" už asi neslyšela. Pokud Vás historka znechutila, omlouvám se i Vám.
Ve vsi Zbraslav jsem potkal dvě ženy s nádhernou mladou tibetskou dogou, měla už
dobrých 70 kilo. Už zdálky se těšila, že si pohrajeme. Pozdravím a prohodím: "doufám, že mě nesežere." Paní se zasmála a odpověděla: "nebojte se, ta by Vás tak akorát ulízala k smrti." Tak mně přišlo, že to vyjde nastejno,ne? Jen to ulízání by bylo asi horší, protože na smrt bych čekal určitě déle.
V penzionu v Rosicích, kde dnes spím, je pod mým oknem terasa od Nonstop baru a herny. Chlapi tam řvali, když jsem přišel, řvali, když jsem odcházel na večeři, řvali, když jsem se vrátil a řvou i teď. Asi budou řvát celou noc. A protože se zavřeným oknem spát nemůžu, užiju si ten brněnsky hantec dosyta.
Bože, teď asi začli hrát v tanečním baru, který je vedle penzionu. Basovou linku slyším, jako by hráli  ve vedlejším pokoji. To bude asi noc bez spánku......
Jako obvykle, pár fotek na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš -Starý Hrozenkov, den patnáctý

Dnes jsem přidal do sbírky již sedmou třicítku během 15 dnů. A několik dalších etap se třiceti kilometrům těsně přiblížilo. Trochu mě to zmáhá, musím říct.
Včera jsem si plánoval, jak se vyhnout hlavní silnici 602. Nejkratší trasa, která míjela tuhle silnici, měla ovšem 37 kilometrů s tím, že zahrnovala i polní cesty. A víte, jak to s polníma cestama je - být tam můžou, ale taky nemusí, zemědělec je může rozorat, osít nebo dobytkem obsadit.
Ráno jsem si řekl, že když je neděle, bude na 602 klid. A 37 kilometrů se mi zdálo trochu moc, už těch více než 28 km po 602 je dost.
Plán mi vyšel tak do poloviny cesty. Pak se ucpala D1 a provoz na 602 zhoustnul. Pět kilometrů před Velkou Bíteší, prakticky bez krajnice, už to bylo fakt hnusný. Pořád napůl v příkopu, oči na šťopkách a ověření si, že někteří řidiči jsou fakt hovada a neobjedou člověka, ani když jim proti nic nejede.
Před Bíteší útěk na modrou turistickou stezku. Rázem jsem se cítil jako v ráji, lesní cesta, ptáci zpívali, žáby kvákaly a kukačka zakukala nejmíň stokrát, takže potud v pořádku. Ovšem plus kilometr a půl navíc, takže dnes přes 30 kilometrů. Celkem k dnešku mám v nohách 408 kilometrů. A za sebou i dvě třetiny z celkových plánovaných 22 dnů.
Ve Velkém Meziříčí na náměstí dobrý oběd a Starobrno. Skončila mše a do restaurace, kde jsem seděl, přišel kardinál Dominik Duka, který mši za jednu místní rodinu celebroval. Zajímavé setkání na cestě.
Dnešní blog trochu ošidím, jsem docela grogy a půjdu spát. Takže dnes žádné okénko národopisné. Zkusím to napravit zítra, kdy mám naplánováno odpočinkových 20 kilometrů.
Snad jen na závěr: pokud poptáváte inseminační dávky kanců s garancí kolekcí zvířat, především v oblasti finálních hybridů, a s garancí 1,8 mld. spermií v inseminační dávce 80 ml, tak Inseminační stanice kanců, která Vás uspokojí, je ve Velkém Meziříčí, Karlov 94.
Pár fotek na FB (Český chodec nebo @czechwalker.

Aš - Starý Hrozenkov, den čtrnáctý

Ležím v posteli s ledovým obkladem na levé lýtkové kosti, která mě nevím proč při chůzi již včera začala bolet. Tak přemýšlím, jak to bude dál. Vydrží to moje tělo? Odpověď zní: jasně, že vydrží!
Jak je vše relativní. Zatímco mi jedna recepční, když mě vyzpovídala, odkud jdu a kam, řekla "nezlobte se, ale podle mě jste blázen," tak dnes ráno se mě zeptal majitel penzionu Dena v Jihlavě Jiří Poukar, bývalý excelentní extraligový hokejista (Slavia Praha, Dukla Jihlava): "kolik dneska máte před sebou?" Když jsem mu řekl, že 25 kilometrů, odvětil: "to je dobrý, to dáte jako nic."
Tak jsem vyrazil. Počasí se umoudřilo a po včerejších hrozbách deštěm ukazovalo oblačno, bez přeháněk. Nepřeháněli, nespadla ani kapka.
Po Kosovské ulici jsem šel do Kosova. Tedy ne do toho Kosova, ale do Kosova - rozumíte mi, že? Před sebou snesitelných 25 kilometrů po cyklostezkách a turistických trasách. Hlavně ne po hlavní, to je hlavní.
Luka nad Jihlavou "U Procházků" skvělý oběd, moc příjemný personál - nečekaně perfektní (sakra, tohle není Chodcův gastronomický průvodce! Dost reklamy).
A pak nádherná cyklostezka číslo 26. Itinerář zněl jasně: na křižovatce, až půjde šestadvacítka doprava, já půjdu rovně na Kamenici.
A pak nastaly strasti chodce vlastí:
mažu po té krásné silničce podél řeky Jihlavy, kochám se a hlídám si bod změny. Ani jsem to nekontroloval na Mapách, vše bylo jasné. Když jsem dorazil na křižovatku, kde cyklostezka 26 odbočovala doprava, já jsem hodlal pokračovat rovně. Hospůdka vpravo od cesty mě pranic nezajímala.
Ale kdosi, pravděpodobně nahoře, se slitoval a seslal na mě náhle potřebu oné místnůstky. Odbočil jsem tedy a navštívil zařízení hospody. A abych nebyl za kořena, dal jsem si kafe a malé pivko. Když jsem hostinskému vracel sklenici a šálek, bodře jsem prohodil, aby řeč nestála: "na Kamenici vpravo po cestě, že?" Hospodský nato: "vpravo ne, musíte doleva asi 2 kilometry a pak odbočíte doprava." Chvíli jsem se pokoušel vzdorovat, že tam už jsem byl, a trval na směru doprava hned teď. Když mě přivlekl k mapě a ukázal mi, kde jsem, chtělo se mi plakat. Byl jsem 2 kilometry za odbočkou, kde jsem měl opustit cyklotrasu a vydat se na Kamenici.
Dál už jen rezignace a srozumění s tím, že původních,  po včerejšku snesitelných 25 kilometrů, se zase natáhne. Výsledek: plus 5 = 30. Jednoduchá matematika, se kterou ovšem moje nohy moc nesouhlasí.
Poslední tři dny: 29,6 - 27,6 - 33,5 a dnes 30. To není plánovaný průměr 23 kilometrů denně. A zítra mě čeká bůhvíkolik, musím původně plánovaných 28 kilometrů předělat, abych se vyhnul šestsetdvojce. Počítám tak plus 5 kilometrů.
Jestli ta moje hlava není schopná uhlídat vždy předem pečlivě na papírku připravenou trasu, kterou můžu navíc kontrolovat na Mapách (pokud je signál), je mi k ničemu. Asi jí uříznu, zabalím do starých Hospodářských novin a pošlu pépeelkou do kafilérky.
Nějaké fotky jsem zavěsil na Facebook, to už znáte:
Český chodec
nebo
@czechwalker

Aš -Starý Hrozenkov, den třináctý

Už to asi jinak nebude. Každý den nabírám další kilometry k původnímu plánu. Kolik to bude navíc oproti plánovaným 523 km, těžko teď odhadnout. Teď jich mám už navíc přes 40.... Celkem mám v nohách k dnešnímu dni kilometrů 348.
Dneska jsem přidal k plánu další 3,5, to není moc. Místní v Pelhřimově mně totiž  řekli, že silnice 602 není pro pěšáky v pohodě. Přitom itinerář plánoval cestu z Pelhřimova do Jihlavy právě po silnici 602, celkem 30 kilometrů. Našel jsem jiné řešení po okreskách a turistických značkách právě o ty 3 kilometry delší.
Nevím, čím to dnes bylo, ale poprvé jsem si docela "hrábnul." Asi to vedro a po včerejšku, který taky nebyl zrovna krátký. Ale po sprše, večeři a dvou Plzních jsem zase v pohodě.
Co dnes cestou. Začínají se rojit cyklisté, zatímco v minulých dnech jsem šel po cyklotrase třeba 2 hodiny a nepotkal jsem ani jednoho, dneska mě jich minulo aspoň 10. A taky je zajímavé, co aut s pražskou značkou kolem mě dnes projelo - nepřeháním, ale minimálně 30. Že by Pražáci podnikli odvetu a zahájili Drang nach Mähren?
Co mě během dnešní cesty ale nejvíc dostalo: konečně jsem jednoho zahlédl!!! V Novém Rychnově zmateně pobíhal po rynku, čučel do mobilu, studoval rozcestník, obrovský baťoh na zádech - TURISTA!  Soupoutník, soupocestný, souchodec! Pak našel směr, zmizel za zatáčkou a asi dlouho dalšího nespatřím.
Trocha poučení národopisného:
- Putimov, německy nápaditě Putimow. Zmínka první z roku 1379. Bohatý společenský život - zúčastnit se můžete Jarního svodu psů, setkání důchodců a kdo jsi se zde narodil, musíš jednou za 5 let  přijet na setkání rodáků.
- Nový Rychnov, německy již originálněji Neu Reichenau. Paní starostka se jmenuje Iva Reichová. Že by potomek německých osídlenců?  Dne 15.6. jedou na školní výlet třídy čtrtá, pátá a šestá, dne 26.6. se koná pedagogická rada. Žáky jsem při svačině (Delinka, Prazdroj a neperlivá voda) na lavičce před kostelem zahlédl, pedagogický sbor nikde. Fotka žáků je na FB.
- Milíčov, německy Militschau. Kdybyste sem někomu psali, tak poštovní směrovací číslo je: 588 05.
- Dušejov, německy Duschau. První zmínka o obci z roku 1238. V roce 2001 zde byl zaznamenán první případ BSE v České republice. Z náplně činnosti Sboru pro občanské záležitosti Dušejova:
"stará se o ošetření růží před Jednotou a u sokolovny."
Asi za to, že národopis beru zlehka a nevážně, mě při posledním loku Prazdroje, který jsem si dal hned po příchodu do penzionu, kde dnes spočinu, bodla vosa do rtu, neboť se jí nikterak nelíbilo, že jsem jí s tímto posledním lokem vypil. Poté, co jsem jí vyplivl, v šoku jsem jí, chuděru, zašlápl. Očekával jsem tedy ret nateklý a obrovský, který mně znemožní povečeřet. Nic! Ani malé napuchnutí! Klika!
Fotky jako obvykle na Facebooku (Český chodec nebo @czechwalker )

Aš - Starý Hrozenkov, den dvanáctý

Mělo to být dnes odpočinkových 22 kilometrů. Když jsem se ale včera podíval na připravenou trasu dnešní cesty, bylo mi hned jasné, že není použitelná. Vedla totiž celá po silnici číslo 19 a po nepříjemných zkušenostech ze včerejška nepřipadala tahle silnice plná kamionů v úvahu.
Tak jsem naplánoval cestu novou, po cyklistických stezkách, malých silničkách, turistických stezkách a polních a lesních cestách. Sice tedy dnes více než 27,5 kilometru, ale absolutní pohoda. Cesty byly na svých místech, potoky tekly správným směrem, slunce svítilo - prostě příjemná procházka.
Národopisné okénko:
- úzkokolejka Jindřichův Hradec -Obrataň, do provozu uvedena v roce 1906, 46 kilometrů dlouhá, jedna ze tří provozovaných úzkokolejných drah v České republice.
- Sudkův důl: dvoupatrová gotická tvrz z doby kolem roku 1500.
- Věžná: tak obrovský zemědělský podnik jsem dosud neviděl. Předseda i místopředseda představenstva jsou ženy! Dobře!
- Moraveč: toleranční kostel. Tyto kostely vznikaly po vydání tolerančního patentu (1781) a zajímavé byly tím, že nesměly mít věže a zvony a vstup z hlavní cesty; připomínaly spíše stodoly.
- Nová Cerekev: další úlovek do mé sbírky synagog a židovských hřbitovů. Synagoga z doby před 1855 v maurském stylu. Nejstarší náhrobek na hřbitově, který k synagoze patří, je z roku 1692.
- Vlásenice: rodiště Mikuláše Vlásenického (1421-1495), náboženského vizionáře, proroka, kazatele a napomínatele. V jeho dochovaných a sepsaných viděních vítězí spravedlnost nad středověkým řádem. Potřebujeme nové vizionáře, kteří uvidí vítězství té samé paní nad zlořádem dneška!
Legrační poznatek z dosavadních cest: viděl jsem opravdu hodně postarších cyklistů, kteří si vezou mezi řídítkama a sedlem obrovskou vanu, která jim visí k zemi a musí je hrozně zatěžovat. Kdyby více chodili, vanu by spíše shodili. Takhle totiž pálí místo tuku jen cukry, které si navíc jistě před cyklotúrou do těla narvali ve formě různých tyčinek, gelů a drinků.
Nějaké fotky zavěsím na svůj Facebook (český chodec nebo @czechwalker)

Aš - Starý Hrozenkov, den jedenáctý

Dnešní cesta byla z těch delších. Měla být dlouhá celkem 28 kilometrů. Začala dobře - hezké počasí, žádné bloudění a nejasné odbočky. Blbá silnice číslo 19 měla luxusní širokou krajnici a za Jordánem jsem z ní uhnul na vedlejší cesty.
Stručně shrnu další vývoj:
po pár kilometrech okresní silnice asfaltová lesní cesta, pak štěrková lesní cesta, pak travnatá lesní cesta, pak pěšina, pak úzká pěšinka. Ta skončila v chatové osadě u jakéhosi potoka a dál nic. Nikde nikdo, aby poradil.  Lesní zvířátka se tu naučila hezkých pár nehezkých slov. Můj dvojník na mapě mi velel vyšplhat lesním porostem do prudkého kopce, nahoře nic, po cestě ani památky.
Bylo to tu zas: cesta rozoraná a osetá řepkou. Takže draní se řepkou, pak hustým mladým lesem podle potoka k rybníku, prodírat se křovím a kopřivami na hrázi a nakonec opět na luxusní cestě - při pohledu zpět končila samozřejmě v onom řepkového poli.
Poté po okreskách, dvě hodiny v drobném dešti. Mrzuté bylo, že v žádné vsi mě nečekalo občerstvení. Zavřeno, mimosezóna, dovolená. Takže dnes, nakonec celkem 29,6 km, bez kafe, bez polívky, bez pivka, jenom o vodě, kterou si s sebou nosím. Není divu, že frankfurtská polévka v cíli, byť byla čisté UHO, mi připadala jako božská mana.
Přes všechna příkoří je dnešek dnem významným - mám za sebou polovinu dní a věřím, že i polovinu kilometrů do Starého Hrozenkova. Zatím jsem jich ušel 287.

Aš - Starý Hrozenkov, den desátý

Kdybych se včera večer nemrknul na předpověď počasí, mohl být dnešní den možná chodcův den poslední. Původně jsem chtěl z Milevska na dnešních odpočinkových 20 kilometrů vyrazit až po jedenácté, abych do cíle dnešní desáté etapy dorazil v pohodě po třetí odpoledne. Když jsem zjistil, co hrozí z nebes, pohnul jsem ráno kostrou, zhltl rohlík, žervé, jablko a krátce po osmé vyběhl z Milevska.
V cíli jsem byl po poněkud nepříjemné cestě po silnici číslo 19 ve dvanáct.
To, co sem přišlo krátce po třetí, bych na otevřené silnici asi nepřežil, myslím, že nepřeháním. Kroupy, které bičovaly v obrovském množství v divokém větru všechno bez milosti, měly v průměru minimálně 1 centimetr. Nějaké fotky, pořízené z okna mého pokoje poté, co ta čina skončila, jsou na Facebooku.
No tak dobře, v klidu a při kafi se to píše. Ale oddechl jsem si.
Střípky z dnešní cesty:
Sepekov, obec s první zmínkou už ze 12. století, založil zakladatel rodu Vítků z Prčice, Vítek I., v roce 1169 prokazatelně královský stolník na dvoře Vladislava II. Z rodu Vítkovců pocházejí známé velké české rody. Na obraze Antona Streera z roku 1742 je zachyceno mytologické dělení rodového majetku mezi syny Vítka I.. Rozrod tak nastolil pokračovatele rodu: Vítkovce, pány z Krumlova, pány z Hradce, Rožmberky a pány z Třeboně. Hezké, že?
Oltyně: můžete si tu koupit novorenezanční zámek s anglickým parkem, podle údajů na webu je stále k prodeji.
Drhovice: zajímavý zápis, vážící se k této obci, je v třeboňském archivu o vyřízené stížnosti na Táborské: „16.srpna 1442 žaluje Oldřich z Rožmberka na Táborské, že seno pobrali v Drhovicích.“ Dostalo se jim celkem strohé odpovědi „I tem jakož vinu nám dávají o seno v Drhovicích, toť jest naše a o jiném nic nevíme.“ Nádhera, co?
Všechov: německy "Wschekow," měl v roce 2011 pouhých 28 trvale žijících obyvatel.
Tolik národopisné poznámky z dnešní cesty.
Dnes poprvé za celou dosavadní cestu nabídka na svezení - přibrzdila u mně mladá Pražačka s Volvem, jestli nechci vzít do Tábora. Samozřejmě jsem slušně a mile odmítl.
Nějaké fotky najdete na Facebooku, najdete mě pod:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den devátý

Dnes jsem měl v plánu cestu do Milevska, celkem 28 kilometrů. Nakonec to bylo něco víc než kilometrů 29, ale jeden kilometr navíc není po mých dosavadních zkušenostech nic divného.
Po dnešním dni mám v nohách už přes 236 kilometrů. Tělo dobrý, puchýře na patách nalité, jejich stav je však  již několik dní neměnný, tak to neřeším.
Zajímavý rozhovor na pumpě před Orlíkem, kde jsem se zastavil na svou obvyklou občerstvovací sestavu kafe-voda-Plzeň. Přisedl si ke mně postarší chlapík se slovy "ahoj šéfe" s cigaretami a lahváčem. Po chvilce ticha začal. Napřed nadával na hajnýho, že mu ještě nepřivezl dřevo. Pak si stěžoval na to, že dlouho nepršelo a pršet nebude a že musí pořád zalejvat stromy. Když jsem mu na to, abych nějak reagoval, řekl, že jsem předevčírem pořádně zmokl, opáčil: "naposledy tak 14 dní."
Tak jsem pochopil, že je nahluchlej. Pak přiložil pod kotel a přešel na politiku. Prej že měšťáci a vláda na vesnici kašle. Peníze dávají na zbrojení místo na kanalizací. Pokejval jsem hlavou, jako že má pravdu. "No bodejť," potvrdil. Začínal rudnout a zvyšovat hlas. Začínalo jít do tuhého. "Za komunistů to bylo fajn, byla práce, byly peníze, lidi měli všechno." Byl jsem rád, že je hluchý, mohl jsem říkat, co jsem chtěl a pokyvovat hlavou, byl tak přesvědčenej, že souhlasím.
A pak to přišlo: dělal v uranových dolech a v době, kdy, jak řekl "na povrchu," měli ostatní lidi měsíčně v průměru 2.500 korun, on bral mezi 8.000 až 14.000. Za rok si prý přišel na 120.000 korun,  dělal tam 8 let. Mimochodem škodovka stála v těch letech nějakých 40 až 50.000. Takže si s přehledem vydělal na auto za rok. O tom se jiným lidem ani nezdálo.
A tak jsem se ještě zaptal, kolik bere důchod. Když pochopil, na co se ptám, řekl, že 16.500.
Závěr: není divu, že některým lidem se stýská po dobách minulých.
K večeři v Milevsku jsem si dopřál trochu prasárnu: "Trio sýr" - smažený eidam, smažený hermelín a smažená Niva. Tatarka a Prazdroj.
Jídelní lístek klasika: Katův šleh, Medvědí tlapa, Husarská šavle, Kramářská masová směs, Tajemství naší hospůdky a další perly. Tady chcíp pes.
Zítra odpočinkových 20 kilometrů.
Fotky na Facebooku: Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den osmý

Po včerejším nejdelším dni na dosavadní cestě přes republiku (36 km) čekalo na mě dnes pouhých 20 kilometrů.
A taky první deštivá cesta. Když jsem po jedné hodině vyrazil z Rožmitálu pod Třemšínem, kde mně moji přátelé přichystali velmi příjemný pobyt a kam za mnou přijela i Martina, spustil se hustý déšť. Poprvé od startu v neděli 28. května jsem šel v dešti. Moc mě to nevadilo, přes batoh jsem přetáhl jeho vlastní pláštěnku a sám jsem nasadil absolutně nepromokavou bundu.
Jenom se mi nechtělo v dešti hned po startu kontrolovat, že jdu správně v domnění, že to mám v hlavě jasně připravené. Po prvním kilometru mi to nedalo a tak jsem zjistil, že jdu sice rychle, ale úplně jinam. Takže jsem se vrátil, až téměř na místo startu. No a dva kilometry navíc byly na světě. Samozřejmě je do celkového počtu ušlapaných kilometrů do Starého Hrozenkova počítat nebudu.
Déšť mě nadále moc netrápil, občas jen drobně zapršelo. A před cílem dokonce svítilo i slunce. Cestou jsem opustil kraj Středočeský a dále putuji krajem Jihočeským.
Dnes večer žádná restaurace nebo hospůdka s pivkem a večeřičkou. Jsem ubytovaný v malé vísce s cca 10 chalupami. Nakoupil jsem tedy cestou v blízkém městečku zásoby u přičinlivého Vietnamce a povečeřel "doma."
Dnes jsem se poprvé od začátku cesty podíval na zprávy v televizi, ačkoli jsem jí měl k dispozici v každém místě, kde jsem dosud spal. No, musím říct, že je asi vynechám i nadále.
Zítra je v itineráři 28 kilometrů, další z těch delších etap.
Se signálem to je tu na levačku, tak doufám, že blog odešlu.
Fotky na Facebooku: Český chodec nebo @czechwalker.

Aš - Starý Hrozenkov, den sedmý

Sedmý den byl dlouhý. Čekalo mě 36 kilometrů do Rožmitálu pod Třemšínem. V půl desáté odchod z Vitinky a dále:
Osek - Rokycany - Hrádek - Mirošov - Skořice - Dolní padrťský rybník - Buková - Rožmitál pod Třemšínem.
V Mirošově jsem půlhodinku poseděl na lehkém obědě v restauraci "U Kozlerů" a krásnou krajinou kolem Skořic a bývalého vojenského újezdu Brdy (vznikl 1926 a zanikl 1.1.2016) jsem došel do Rožmitálu.
Tady na mě čekali naši rodinní přátelé a Martina. Přivítali mě roztomilým tanečním a pěveckým vystoupením. Příjemný a hezký večer brzo zahnal únavu z dnešní, zřejmě nejdelší etapy mé cesty po České republice.
Počasí mi zatím opravdu přálo, i když někdy je vedra trochu moc. Zítra už ale asi zmoknu.......
Krátké zprávy z cesty a pár fotek najdete na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den šestý

Dnešní etapa byla odpočinková. Vzhledem k tomu, že společenské povinnosti mně ukládaly být odpoledne kolem půl páté na Vitince, byla délka dnešního přesunu pouhých 12 kilometrů. Zdoláno za cca 2,5 hodiny.
Po snídani jsem se tedy věnoval relaxaci na hotelovém pokoji, ze kterého jsem se přesunul na terasu hotelové restaurace. Na té jsem příjemně lelkoval do dvou hodin a po dobrém obědě vyrazil na cestu.
Zruč-Senec, Dolanský most nad Berounkou, Chrást, Smědčice, Bušovice a cíl na Vitince.
Tam na mě čekali přátelé a po tradičním přivítání chlebem a solí selkou v kroji (fotka je na Facebooku) příjemné posezení s pivkem a dobrým jídlem.

Aš - Starý Hrozenkov, den pátý

Jak to vypadalo dnes, ptají se někteří (doufám) příznivci Českého chodce.
Dnes to tedy vypadalo stejně, jako předchozí čtyři dny - šlapat a šlapat a šlapat.
Plán byl kilometrů 29. V cíli mi můj super sledovací strojek ukázal kilometrů 31,8. Celkem jsem za prvních 5 dnů už ušel proti plánu o 16 kilometrů víc. To se mi moc nelíbí, při stejném vývoji v dalších dnech to znamená o cca 50 kilometrů víc?!!!
Na vině je občasné mnou zaviněné bloudění, občas nezaviněná chybka v Mapách, neboť polní cesty zoral, řepkou osel či zlým dobytkem obsadil zemědělec. Ale také jsem pojal podezření, že kilometry v Mapách nesouhlasí se satelity sledovanou mou cestou. Ale nešť, hlavní je dojít do Starého Hrozenkova, nedůležité, kolik kilometrů to bude, že.
Dnešek mě, stejně jako včerejšek, zaujal mimo jiné tím, že jsem byl dlouhé hodiny na cyklostezkách sám, žádné cyklisty jsem nepotkal. Cyklisté jezdí naopak, což nechápu, houfně po hlavních tazích, tam jsou jich mraky.
Vesnické hospůdky jsou mou záchranou, dnes Dolní Bělá, hostinec "U Rajchů." Výborná bramboračka a z divného jídla "Ptákovina" se vyklubalo měkoučké hovězí s dobrou omáčkou. Kam se hrabe leckterá restaurace v hlavním či podhlavním městě.
Včera diktatura Melchiorova Huť, dnes super ubytování a večeře v hotelu Sport Zruč (to není reklama, nikdo mě neplatí!). Šoky.
Mrkněte taky na FB:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den čtvrtý

Dnes plánovaná trasa z Kláštera Teplá do jakéhosi místa, zvaného Melchiorova Huť. Kilometrů mělo být podle předem připraveného plánu asi 22,5. Nakonec jsem ušel celkem kilometrů 24,7, to ale částečně proto, že jsem se chtěl vyhnout silnici a zvolil jsem trochu delší trasu po cyklostezce. Tohle prodloužení mělo být ale jen necelý kilometr.
Za zbylé hnusné nečekané prodloužení může zase zemědělec! Už je asi nemám rád, ty lidi žijící z bohatství naší země! Po strastiplné cestě řepkou namísto pohodlné polní cesty (viz den druhý) opět svévole! Za vsí Vojtěšin si zemědělec ohradil svou louku i se značenou polní cestou, natloukl všude kůly, nahnal tam dobytek, dobytek, a napsal, že ve stádě je nějaký nebezpečný plemenný býk. Tak jsem to raději obešel, že. Kdo by čelil blbému skotu. Takový hrdina nejsem. Takže plus cca 2 kilometry.
Melchiorova Huť. Drsný. Na večeři, ani nevím co bude, musím být ve čtvrt na sedm, jinak nic nedostanu. Ráno stáhnout povlečení! Snídaně v 8! Neházet do záchoda vlhčené ubrousky a jiné předměty! Nevynášet z jídelny hrníčky s čajem! Nenosit do jídelny vlastní pití! Použité příbory zde, zbytky jídel zase tady! Dodržujte čistotu!
Ale hlavně - není tu signál! Jak si na zítřek naplánuju cestu???!
Zítra 29 km do Zruč - Senec.

Aš - Starý Hrozenkov, den třetí

Jo, dneska měla být celkem pohoda, nějakých 23,5 km, po cyklostezkách a malých silničkách. Cíl: Klášter Teplá.
Protože počasí hlásilo odpoledne déšť a bouřky, vyrazil jsem již v 9 hodin. Nemytý a nečesaný, protože po slibné večeři a odjezdu správce areálu "U Mlýna" se ukázalo, že teplá voda neteče a moje úvaha, že bojler se nahřívá v noci a spršku použiji tedy ráno, byla mylná. Ráno voda studená stále jak  voda v horském potoce.
Náladu mně to nezkazilo. Cesta fajn, po dešti ani památky, vedro teda docela síla. Ale dobrý.
V Mariánských Lázních jsem hrál v hogofogo kavárně na kafi a pivku lázeňského šviháka, asi ale marně, tlusté staré Němky mě považovaly za pomačkaného tuláka a jejich tlustí staří Němci mě nafoukaně přehlíželi, jako že žádné nebezpečí.
Dorazil jsem k lanovce Skiareál Mariánky. Moje (kratší!) cesta vedla okolo, ale mě zaujala vyšlapaná cestička přímo vzhůru vedle lanovky. Pěknej krpál! Fakt nevím, proč to dělám. Trochu výzva to vyšlapat. Na své mapce jsem zjistil, že si sice o cca 2 km prodloužím dnešní cestu, ale cítil jsem se v pohodě. Tak jsem to vylezl. Nahoře jsem se, když jsem se vydýchal, trochu sprdnul, cože jsem to za magora a vyrazil dál. Na přiložené fotce není kopec vidět, začíná na konci viditelné pěšinky vpravo u drobné bílé kytky a vidět není, protože padá hned prudce dolů. Pokračování cestičky je pak vidět vlevo dole.
Pak už jen šlapat a šlapat. V Klášteře Teplá rychlá sprcha a hned na večeři, protože klášter i klášterní restaurace zavírá v šest a pak už v Klášteře Teplá chcíp pes.
Zítra cca 23 km, zase tedy pohoda. Přísahám ale, že obchůzek už bylo dost. Půjdu přesně podle mapy. Bloudění nehrozí.
Aha, fotka krpálu nejde přiložit! Tak jí dám na FB.
Taky na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den druhý

Dnešní den, den druhý, začal krásným ránem a bohatou snídaní v hezkého rodinném penzionu Natálie.
Ve čtvrt na jedenáct jsem ve skvělé náladě vyrazil směr Jedlová. Čekat mě mělo 28 km.
Až do Jindřichova všechno probíhalo hladce, všechny odbočky a změny směru vycházely v souladu s mým rozpisem.
Až přišel Jindřichov. Což o to, pokyn zněl jasně: "v Jindřichově doleva po cyklistické 6 a po pár desítkách metrů doprava na polní cestu." Polní cestu jsem hned neobjevil, chvíli jsem poznával Jindřichov fakt podrobně. Až jsem zjistil, že polní cesta začíná před vjezdem do skládky. No tak hurá, pustil jsem se po ní. Měla to být zkratka mezi dvěma cyklistickými trasami. Po cca 80 metrech skončila v poli s řepkou. V poli byly jen trochu znatelné stopy po traktoru. Tak jsem to zkusil. Hrůza. Řepka se přede mnou otevírala a za mnou hned zavírala, místy byla fakt větší, než já. Celý žlutý od pylu, hrubými slovy na adresu zemědělců nešetře, dral jsem se polem. Můj dvojník v mapách, malá modrá tečka, mě ubezpečoval, že jdu po správné cestě.
Po zhruba 500 metrech řepkového martyria konečně krásná polní cesta, pak cyklistická trasa a pohoda.
Silnice 21 byla ale hnusná. Mraky aut, kamiony. Tak jsem z ní vypadl, jak jen to šlo.
Za cenu toho, že jsem si dnešní etapu prodloužil o 5 kilometrů. Takže dnes nakonec kilometrů 33 místo 28, k tomu docela vedro..... Nic moc.
Zítra by mě mělo čekat jen příjemných 23 kilometrů, po lesních cestách, cyklystických trasách a malých silničkách. Tak snad zítra bez bloudění a kamionů.
Na Facebooku mě také najdete:
Český chodec nebo @@czechwalker

Aš - Starý Hrozenkov, den první

Dnes tedy první etapa přechodu České republiky. Vedla z Aše do Františkových Lázní, plánovaných bylo 22 km.
Plánovaných - díky dvěma zblouděním se protáhla na kilometrů 24.......
Cesta byla ale moc hezká, cyklostezky po malých silničkách a turistické trasy po příjemných lesních cestách. Terén nenáročný, spíše stále mírně z kopce. Počasí super.
Tuhle trasu doporučuju všem poutníkům, chodcům a jiným, vlastními silami se pohybujícím lidem.
K těm zblouděním: jedno jsem si zavinil zcela sám, když jsem se před Ostrohem nepodíval na svůj pečlivě připravený seznam komplikovanějších odboček a skončil jsem až u hradu Seeberg (kde už jsem kdysi byl).
Druhé zatoulání bylo ovšem částečně zaviněno dvěma velkými psy, kteří se nějakých 200 metrů přede mnou objevili znenadání za obcí Hazlov. Fakt jsem hodně zpomalil, zvlášť když jsem viděl, že jsou sami a že je hodně zajímám. Když už jsem skoro zastavil, vyšla za zatáčkou majitelka hafanů, mladá holčina s foťákem. Byla ovšem ke mně zády a tak mě neviděla. Začal jsem tedy významně kašlat, hekat a jinak se nahlas projevovat. Ona stále nic, zato psiska se zjevně těšila, až budu blíž. Zastavil jsem tak 20 metrů před nimi. Holka se otočila a řekla: "já o Vás vím, nebojte se, oni jsou hodní." Zmohl jsem se jen na "dík, mějte se" a rychle jsem po cestě odkráčel. Ovšem po cestě špatné, měl jsem u těch hodných hafanů zahrnout ostře doprava. Že jdu blbě jsem zjistil až po dobrých 500 metrech, takže kilometr navíc...
Mimochodem u Hazlova jsou pěkné 3 smírčí kameny. Ty se už málokde vidí. Připomínají nějakou krvavou událost, která se na tom místě stala. Jsou stovky let staré.
Zítra etapa druhá, kilometrů plánovaných je 28. Bloudit by bylo nemilé....
Sledujte mě také na Facebooku, najdete mě pod Český chodec nebo @czechwalker

Den D se blíží

Den startu přechodu České republiky Aš - Starý Hrozenkov se nezadržitelně blíží!
V neděli ráno odjezd do Aše, káva a první kilometry z plánovaných cca 510.
Baťoh mi pomalu těžkne, jak do něj stále přidávám další a další věci, které se postupně jeví jako nezbytné na cestu.
V neděli do Františkových Lázní, to je nějakých 22 km.
Držte mi palce! Každý den budu psát zážitky, dojmy a glosy z cesty. Doufám, že budou zajímavé.
Krátkou zprávu z uplynulého dne najdete také na Facebooku (hledejte Český chodec nebo @czechwalker).  To aby Ti, kteří mně fandí , věděli,  že žiju.

ČESKÝ CHODEC, verze 2017

ČESKÝ CHODEC, verze 2017

Rok 2017 je ve znamení pěšího přechodu České republiky z Aše do Starého Hrozenkova:

Start: Aš, 28.5.2017
Cíl: Starý Hrozenkov, nejpozději 21.6.2017
Celkem 512 km ve 25 dnech.

Zatím je jasná trasa pro prvních 10 dnů:

Aš - Cheb - Stará Voda - Klášter Teplá - Úněšov - Třemošná - Vitinka - Rožmitál pod Třemšínem - Milevsko - Všechov.

To je celkem 228 km z plánovaných 512 kilometrů a pokud by to vyšlo, znamenalo by to úsporu
jednoho dne z celkově 25 povolených.

Zatím ale nevychází podle plánu trénink. Všelijaké chřipky mně od začátku roku nedovolily chodit podle mých představ a tak toho nachozeno zatím moc nemám. Zrovna v tento velikonoční víkend byla na programu lehká třicítka, místo toho rýma, kašel a kilometr ani jeden. Snad se to brzy zlepší a manko doženu.

V plánu mám psát každý den z cesty na tento blog, co zajímavého jsem na cestě viděl a zažil. Pevně doufám, že to budou jen příjemné a veselé zprávy. Stručnou informaci také každý den přidám na Facebook:

https://www.facebook.com/czechwalker/