Hotel Jelínek ve Velké Bíteši, ve kterém jsem spal, má zajímavou historii. Je to první, původně panský dům v Bíteši, je z roku 1411. Má dvoupatrové sklepy, ze kterých vedly chodby pod celým dnešním městem, dokonce měl i hladomornu. Dnes mu velí paní Kulíšková, rozená Jelínková, sedmá v přímé rodové linii majitelů (za komunismu 40 let jen provozních) hotelu. Vyprávěla mi o hotelu a mimo jiné vzpomínala, jak její tatínek, který se restituce nedožil, umřel v roce 1986, jí řekl: "neboj, jednou nám komunisti hotel vrátí, protože už nebudou mít na nic peníze."
V radní knize "Protocollum sessionos" je v němčině zápis z 13. září 1783, který zaznamenává návštěvu Jeho císařsko-královského Apoštolského Veličenstva Josefa II. cestou z vojenského ležení u Tuřan (dnes statutární městská část Brna) do ležení v Čechách dne 3. září 1783. Po slavnostním uvítání a večeři o 9 chodech přespalo Jeho Veličenstvo v hotelu Jelínek v pokoji číslo čtyři. Já spal těsně vedle, v pokoji číslo dva.
Dnešní den byl fajn. Naplánovaných 20 kilometrů bylo nakonec 20 kilometrů i ve skutečnosti, počasí super, oblačno, takže slunce do mě nevypalovalo díru pořád, tělo drží.
Začátek vypadal, jako bych byl na světě sám. Silnice 395, po které jsem dorazil až do Rosic, byla z Velké Bíteše zavřená, protože na D1 opravují dálniční most, který nad ní za Bíteší vede. Miluju opravy na D1! Teda alespoň dneska. Celé tři kilometry ani auto. Pak se sice auta z objížďky na silnici vrátila, ale bylo to v pohodě, žádný velký provoz.
Cesta mně přináší nové a nové zkušenosti. Jedna z nich například velí: buď stále ve střehu, nevíš, kdo je za Tebou. Vychází z poněkud nespolečenské příhody. Šel jsem jeden den po krásné, rovné liduprázdné cyklostezce. Každý z Vás, a netvrďte, že ne, potřebuje občas snížit nahromaděné zásoby bioplynu. Činí tak opatrně a v soukromí. Tak i já na cyklostezce, musím dodat, že s výrazným zvukovým efektem. Jenomže co čert nechtěl, v ten moment, kde se vzala tu se vzala mě předjížděla mladá cyklistka. Moje zmatené mumlání "pardon" už asi neslyšela. Pokud Vás historka znechutila, omlouvám se i Vám.
Ve vsi Zbraslav jsem potkal dvě ženy s nádhernou mladou tibetskou dogou, měla už
dobrých 70 kilo. Už zdálky se těšila, že si pohrajeme. Pozdravím a prohodím: "doufám, že mě nesežere." Paní se zasmála a odpověděla: "nebojte se, ta by Vás tak akorát ulízala k smrti." Tak mně přišlo, že to vyjde nastejno,ne? Jen to ulízání by bylo asi horší, protože na smrt bych čekal určitě déle.
V penzionu v Rosicích, kde dnes spím, je pod mým oknem terasa od Nonstop baru a herny. Chlapi tam řvali, když jsem přišel, řvali, když jsem odcházel na večeři, řvali, když jsem se vrátil a řvou i teď. Asi budou řvát celou noc. A protože se zavřeným oknem spát nemůžu, užiju si ten brněnsky hantec dosyta.
Bože, teď asi začli hrát v tanečním baru, který je vedle penzionu. Basovou linku slyším, jako by hráli ve vedlejším pokoji. To bude asi noc bez spánku......
Jako obvykle, pár fotek na Facebooku:
Český chodec nebo @czechwalker
Žádné komentáře:
Okomentovat