Moje letošní tuzemská dovolená se pomalu blíží ke konci, zbývají mi už jenom 3 poslední dny. Dnes jsem překonal pětistovku a do Hrozenkova mi, alespoň podle itineráře, zbývá přibližně 65 kilometrů. Dodneška jsem jich nachodil 512.
Musím tady pochválit dvě skupiny našich spoluobčanů.
Zaprvé zemědělci - už je zase mám rád. Po špatných zkušenostech s rozoranými cestami osetými řepkou či s cestami ohrazenými pastvinami a obsazenými hrozivým dobytkem se rozhodli usnadnit mi cestu a vedle silnic, kde chybí krajnice a sviští po nich kamiony (například silnice 602 ) posekali louky a sklidili obilí a tak se dá místo po silnici jít po loukách a strništích. Také jsem při cestě z Brna do Bučovic zjistil, že pohodlně se chodí v mladém kukuřičném poli. Řádky jsou tak 75 centimetrů od sebe a tak jdete jako po pěšině. Tedy pokud jsou řádky rovnoběžné se silnicí, že.
Druhou skupinou jsou pracovití a přičinliví Vietnamci. Ve vesnici, kde místní krám má otevřeno jen do jedenácti a v neděli vůbec a kde místní hospoda otevírá až v pět odpoledne, Vám pojednou připadá jako zázrak vprostřed cesty obchod s nápisem "smíšené zboží" nebo "obchod" nebo "večerka." Jsou tam pořád, jsou milí a úslužní a mají všechno. Nenechají Vás umřít hladem a žízní.
Včera v Křenovicích v hospodě "U Frantíka" jsem se zeptal, jakou mají polévku. "Italskou pane. To je jako rajská, abyste věděl." Ale byla dobrá.
Po včerejší rovinaté etapě přišla dnešní vrchařská. Aplikace Mapy ale má ve výškových metrech nějakej binec, po každé aktualizaci ukazuje u stejné trasy jiné převýšení a tak budu muset počkat s tímhle vyhodnocením až na zpracování údajů z hodinek Garmin. V každém případě to byly dneska stovky nastoupaných metrů.
Kofíbrejk, jak říkáme my Slované, byl dneska v Koryčanech. Dobrá gulášovka a dvakrát malé Starobrno. ´
Dnešní pohodovou cestu z Bučovic mimo silnice narušilo několik nemilých zjištění. Jednak mě mapy již poněkolikáté zavedly na cestu, která už neexistuje a řeknu Vám, že prodírat se naprosto zarostlou bývalou cestou ostružinami, kopřivami a dalším zeleným lesním bincem není nic moc. Navíc v místě bez signálu, takže jsem si ani nemohl ověřit, jestli jdu správně. Vynořil jsem se z lesa podrápaný a omotaný všelijakým lesním neřádem.
Pak mi zmizela turistická značka a to tak, že úplně. Několik set metrů prostě žlutá nebyla. Naštěstí se dalo jít podle polohy v Mapách tak, že jsem svého dvojníka v aplikaci prostě pořád držel na značce v Mapách, dokud se skutečná žlutá zase zničeho nic nevynořila.
A v Osvětimanech jsem šel sice správným směrem k penzionu, ale jak jsem po jednom a půl kilometru zjistil, po druhé straně naprosto nepřekonatelné rokle. Takže lehce 3 kilometry navíc. Už mi to je nějak jedno....
Zítra má pršet, takže alespoň nebude vedro.
Fotky z cesty zavěsím na Facebook:
Český chodec nebo @czechwalker
Žádné komentáře:
Okomentovat